Added on 19.6.2019 adminml

Staneme se za život tisíckrát někým jiným? A jsme někdo jiný po teleportaci?

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page Send by Email

FOTO: Ilustrační foto

Jan Fikáček: Staneme se za život tisíckrát někým jiným? A jsme někdo jiný po teleportaci?

Problém s identitou člověka při teleportaci je všeobecně znám. Při tomto přenosu se totiž vytvoří kopie člověka a originál se vlastně musí zabít. Důležitá je ale i otázka, jestli ono nové já je původní ego, nebo je to někdo jiný.

Jednou jsme diskutovali s kamarádem ve FB skupině Vědecká filosofie & Fyzika (nejen) teleportaci a musel jsem uznat kamarádovu argumentaci, že při teleportaci se musí člověk zkopírovat až do úrovně kvantových stavů. (Dostal mě.) To ale znamená, že taková kopie člověka až na kvantovou úroveň je fyzikálně nerozlišitelná od originálu, tedy podle současných fyzikálních znalostí. Vědomí takové kopie by pak mělo být identické, jestli tedy uvažujeme normálně, tedy (neo)materialisticky a nebereme vážně neověřené nápady, že naše duše má původ někde jinde než v našem mozku.

Logicky a fyzikálně jsme si to hezky zdůvodnili, že kopie vědomí musí být stejně jako originál, že jsme to taky my, ale stejně z toho máme divný pocit a nejsme o tom moc přesvědčeni, co? Stačí si představit, že se při teleportaci originál člověka nezničí a pak se pokusit odpovědět na otázku: Které já z těchto dvou jsme původní my? Tady se odpoví ještě celkem snadno, přece to původní. Ale co když původní originál bude zničen? Jsme vědomí kopie skutečně my? Díky teleportačnímu skoku nám tady chybí obvyklá kontinuita našeho já, která nás ubezpečuje v naší vlastní identitě. Naše já, naši identitu bereme podobně jako kontinuální vlnu postupující po vodě. Je to tatáž vlna, i když se každou chvíli skládá z jiných molekul vody. (Nebudeme tu moc rozebírat, že představa identity je dost velké zjednodušení.)

Tak kontinuita, říkáte? Pak mám pro vás blbou zprávu. Takovou kontinuitu našeho já nemáme ani v našem běžném životě. Stačí, když usneme. To přece naše vědomí, naše já, tato „vlna“ zmizí. A znovu se objeví až ráno při probuzení, když pomineme její částečnou nedokonalou existenci ve snech. Kde je tu nějaká kontinuita našeho ega? Jsme tedy za svůj život asi 30 tisíckrát někdo jiný? (Když se dožijeme třeba 82 let a budeme spát každý den jednou, bude to přibližně 365 x 82 = 29 930 nových identit.)

Dobře, dobře, můžeme se ale přece opřít o naší fyzickou existenci našeho těla, která je kontinuální i ve spánku (jak nechutně materialistická myšlenka, že?). Ale opravdu jsme si tím tam jistí? Jak je potom možné, že se vyměňují atomy našeho těla. Dokonce jsem někde četl, leč to nemám nijak ověřené, že se za rok se vymění všechny atomy našeho těla? OK, OK, to ale neodporuje představě identity vlny na vodě. Ale abych ještě zasel semínko pochybnosti: Je opravdu vlna skládající se každou chvíli z různých molekul, stále stejná vlna? Co když vlna skoro zanikne, zmenší se a pak se zase „rozjede“? A když by tohle nestačilo, uvědomme si, jak se naše já změnilo ve vývoji od dítěte dodneška. 🙂 Ostatně některé ženy (i muži) zvládnou změnit svou identitu za minutu. 🙂

Vytvoří teleportace také kopii našeho já a nejen kopii našeho těla? (pixabay free photo)

Otázka (naší) identity je přinejmenším daleko složitější, než jak ji chápeme v běžném životě. Tak ji ještě trochu zkomplikujme psychologicky. Co je to naše identita? Je to aktuální pocit našeho já, našeho vnímání světa? Opravdu? Nebo jsou to spíše naše vzpomínky, naši blízcí, které si pamatujeme? To je spíše naše psychologická identita, ne? A ta je poměrně zachována jen, pokud nám paměť slouží. Ale co se týče identity našeho vědomí, tak to spíše vypadá, že se opírá o to, že náš mozek je fyzicky stále stejný. Kdybychom si nepamatovali déle než třeba 5 minut (což se při některých nemocech stává), přestal by nás problém identity našeho já druhý den zcela zajímat. 🙂

Při zachování paměti znamená fyzikálně identická kopie člověka, včetně jeho mozku, jak jsme si vysvětlili dříve, i identické vědomí, nás. U té teleportace bych se tedy neobával toho, že kopie nebudeme my, jako spíše toho, že se při nehodě může stát, že budeme dvakrát nebo třeba desetkrát. To ale otevírá i možnost přenosu, kopírování našeho vědomí, naší identity, do jiného materiálu. Z matematiky je známo, že model se považuje za identický s originálem, má-li stejnou strukturu jako originál = původní objekt. Nezáleží přitom na materiálu, ze kterého je model postaven. Ostatně třeba matematický model je „postaven“ jen z abstraktního materiálu.

Shoda struktury je vždy jen do určité hloubky. Když jsme ze začátku mluvili o fyzicky stejné kopii člověka vzniklé teleportací, a to kopii až do kvantových stavů, není to absolutně identická kopie, neboť úrovní kvantové mechaniky realita nekončí. O tom svědčí kvantová náhoda, která nemůže být ničím jiným než skrytým hlubším determinismem, kauzalitou (podrobněji třeba blog Důkaz, že náhoda je jen iluze nebo Kvantová mechanika je mrtvá, ať žije determinismus). Vždy nám tedy postačuje kopie shodná do určité konečné strukturní hloubky, kterážto kopie se pak chová identicky v rámci našeho omezeně přesného pozorování.

Už se nám tady začíná plést Kantova „věc pro nás“, tedy věc, v tomto případě lidská identita, jak ji vnímáme v našem omezeném vnímání, jev. Ta kontrastuje s Kantovou „věcí o sobě“, tedy jak by člověk řekl, věcí samotnou, skutečnou, která je hlubší než „věc pro nás“. Stačí nám tedy aby se identity nelišily „pro nás“, zcela zákonitě se však vždy budou lišit „o sobě“, což ale nejsme schopni zaregistrovat. Na konečné úrovni tedy můžeme dosáhnout dokonalé shody kopie našeho vědomí, a je tak jen otázka technická, jestli je možné přenést naše vědomí do něčeho, co bychom nazvali počítačem budoucnosti. Jde jen o nalezení vhodného materiálu, který je sice odlišný od biologického materiálu našeho mozku, ale dostatečně tvárný v podrobnosti a dynamický, aby pojal kopii naší paměti a našeho vědomí. (Kdyby vás zajímal ten Kant a jeho „věc pro nás“, zkuste třeba blog Existuje vůbec skutečnost? Jak to vidí Immanuel Kant a robotický vysavač.)

Vypadá pak zcela realisticky, abych někdy v budoucnu usnuli a našeho vědomí by se probudilo v „počítači“ a abychom se tak osvobodili od vězení našeho současného biologického materiálu, který nás nutí pohybovat se jen v dýchatelném prostředí a také v prostředí s velmi omezenými teplotami. 🙂

Blog Jana Fikáčka na iDNES: ODKAZ

Jan Fikáček

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů (interdisciplinární studia) a považuje se za generalistu neboli obecně uvažujícího člověka někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a filosofii virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze (a v té době odmítal tituly jako Doc. nebo CSc.). Nyní PhD student filosofie teoretické fyziky. Pracoval jako evropský expert pro „Future and Emerging Technologies“, především v oblasti virtuální reality, rozšířené a smíšené reality. V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR (lidé s IQ nad 148 (US norma)). IQ 196 testem Raven matrix II (certifikát Mensy ČR). Více informací zde.

Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy, prosím jako vědeckou dizertační práci. 🙂 Autor má zde uváděné základní myšlenky většinou propracované do hloubky, do blogu pro veřejnost však není vhodné uvádět příliš složité formulace. Autora ale baví komunikovat s veřejností, proto tato forma s někdy expresivním vyjadřováním, přehnané nadpisy, které k popularizaci asi patří. Některé blogy jsou však čistá věda, ba dokonce mainstream, některé (asi většina) jsou kritické úvahy snažící se formulovat nové nápady, některé jsou opravdu jen sci-fi nebo spíše sci-sci-fi.

Životopis

Narodil se 21. dubna 19** v Ostravě. Zde vystudoval Chemickou průmyslovku a poté interdisciplinární obor Systémové inženýrství na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské (VŠB).

Po studiích působil rok jako 3. tavič vysoké pece a pak 2 roky na Ekonomické fakultě VŠB jako aspirant (studium CSc.). Pak se přestěhoval do Prahy, kde působil na Ústředním dopravním institutu (ke konci jako vedoucí katedry řízení), což byla vzdělávací organizace Ministerstva dopravy a spojů. Od roku 1988 do roku 2001 vyučoval na Universitě Karlově, konkrétně na Matematicko-fyzikální fakultě a zejména pak na Přírodovědecké fakultě UK, externě na FAMU, AVU a Filosofické fakultě UK.

V následujících dvou letech působil v soukromé sféře v oblasti IT vzdělávání a digitální fotografie. Poté se přestěhoval do zahraničí, kde byl zpočátku na rodičovské dovolené a poté pracoval 6 let v oblasti evropské počítačové bezpečnosti. Kratší dobu působil jako evropský expert pro „Future and emerging technologies“, zejména pro rozšířenou a smíšenou realitu. Nyní pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

Intelektuální život

Od mládí se intenzivně zajímal o sci-fi, fyziku a filosofii fyziky. Ve 13 letech navštěvoval kurz kvantové fyziky a kvantové chemie na VŠB a věnoval se soukromému studiu na rozhraní fyziky a filosofie. Zúčastňoval se, počínaje základní školou, různých olympiád a uspěl zejména v matematických. Navštěvoval městský Klub mladých matematiků v Ostravě.

Studia

Vystudoval Chemickou průmyslovku v Ostravě, obor chemická technologie. Poté nastoupil na studium interdisciplinárního obor Systémové inženýrství (kybernetika, počítače, ekonomika, teorie řízení, teorie systémů) na Ekonomické fakultě VŠB. Od rektora získal individuální studijní plán. Největší vliv na něj po dobu studií měl obor obecná teorie systémů, hraničící s filosofií.

Po ukončení studia a po roční dělnické praxi pracoval dva roky na téže fakultě jako aspirant (1983-1984). V této době zpracovával program na analýzu ekonomických ukazatelů a soukromě, částečně úspěšně, modeloval průchod kvantových částic dvěma štěrbinami a samo-interferenci této částice. V rámci této práce navrhl experiment poukazující nerozlišitelnost náhodných a pseudonáhodných čísel.

Akademická sféra

V roce 1985 nastoupil na katedru řízení Ústředního dopravního institutu, kde se věnoval exaktním metodám řízení, počínajícímu rozvoji výpočetní techniky (počítač SM 3-20) a obecné teorii systémů. Sepsal několik učebních textů, z nich stěžejní byl text Obecná teorie systémů. Z politických důvodů (připravoval např. text Krize socialismu) odešel v roce 1988 na Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde učil filosofii fyziky a matematiky.

Přes 10 let působil následně na Přírodovědecké fakultě UK, kde učil zpočátku teorii systémů. Po přechodu z Katedry demografie a geodemografie na Ústav aplikací matematiky a výpočetní techniky začal vyučovat výpočetní techniku, zejména právě se rozvíjející Internet (rok 1995). Byl administrátorem unixového SGI serveru. V roce 1997 poprvé začal přednášet semestrální kurz „Filosofie virtuální reality“, který byl otevřený jak pro celou Karlovu universitu, tak pro všechny vysoké školy v ČR. Byl to také zřejmě první internetový vysokoškolský kurz v ČR. V rámci tohoto kurzu prezentoval vlastní filosofickou koncepci zvanou infinitní relativně fraktální strukturální fenomenologie a její aplikace do teoretické fyziky (viz např. „Technologie výroby času„), psychologie (přednáška „Byl jsem Franzem Kafkou“), sociologie a fyziologie (viz „Technologie výroby Boha„), atd. Populární nástin zmíněné tzv. totální fenomenologie lze najít v textu „Technologie výroby skutečnosti“ nebo ve specificky zaměřeném konferenčním textu „Skutečnost jako přirozená virtuální realita“ (viz publikace a reference).

Mensa

Některé ze zmíněných přednášek, jako například „Naučte svého psa kvantovou mechaniku“, byly původně vytvořeny jako popularizační přednášky společnosti Mensa ČR, spolku lidí s IQ nad 130, jehož byl předsedou v letech 1991 až 1997. Zároveň reprezentoval národní Mensu jako člen Mezinárodního výboru ředitelů (IBD) Mensy International a byl členem Mezinárodní rady (IGC) světové Mensy. V té době také založil a vedl Einsteinovu společnost, což byla společnost lidí s IQ nad 150. Poměrně aktivně vystupoval v médiích, televizích, rádiích a publikoval články v časopisech. V letech 1991-96 založil a organizoval soutěže pro geniální dívky Miss Mensa a Miss Einstein (dívky s IQ nad 150), od roku 1996 do roku 2001 pak realizoval soutěž Miss Internet, kde intelektuální schopnosti soutěžících tvořily většinu kritérií výběru vítězek. Partnery této soutěže byly firmy IBM, Microsoft, Seznam.cz, CK Fischer, Czechoslovak models, Autocont atd.

V roce 2000 pracoval jako kreativec v projektu vědecko-vzdělávacího centra E-area. V rámci tohoto projektu prezentoval již zmíněnou filosofickou koncepci inspirovanou virtuální realitou a to třeba také v RIBA – Royal Institute of British Architects v Londýně nebo v rámci Fóra 2000 na Pražském hradě v sekci „Globalizace a cyberhumanismus“. Navrhl a spolurealizoval virtuální model speciální teorie relativity, který byl za podpory společnosti Silicon Graphics Incorporation a projektu Praha – Evropské město kultury 2000 prezentován poradenské společnosti Andersen consulting.

V letech 2001 a 2002 pracoval v soukromém sektoru, zpracovával Státní informační politiku pro vzdělávání jako zaměstnanec European Institute for IT Education a poté krátce pracoval v oblasti digitální fotografie jako zaměstnanec Institutu digitální fotografie Ondřeje Neffa.

Působení v zahraničí (2003-dosud)

Po přestěhování do Belgie se v letech 2003-2006 velmi věnoval digitální fotografii, zejména tzv. High dynamic range fotografii (HDR) a byl pionýrem tzv. reflexní HDR fotografie. V roce 2004 měl výstavu fotografií „ČR ve stylu Franze Kafky“, která byla součástí oficiální prezentace ČR u příležitosti vstupu do EU. Další výstava, pod záštitou komisaře Špidly a Českého stálého zastoupení při EU, byla u příležitosti Českého předsednictví EU, v hlavní budově Evropské komise – Berlaymontu. V roce 2008 pak připravil putovní výstavu po eurocentrech České repubiky pod názvem „Tak trochu jiný Brusel“, iniciovanou Úřadem vlády ČR. V roce 2004 prezentoval svou koncepci počítačem podporované empatie(CAE) z roku 1997 na fóru evropských expertů. V roce 2005 pracoval jako evropský expert pro smíšenou a rozšířenou realitu v rámci výzvy Budoucí a vznikající technologie 6. Rámcového programu. Od roku 2007 působil 6 let jako evropský expert pro počítačovou bezpečnost a obecnou bezpečnost. V současnosti pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

Od roku 2012 znovu oživuje svou činnost v oblasti filosofie fyziky a filosofie. Tato témata v populární formě zveřejňuje na své blogu (iDnes) a zakládá na Facebooku skupinu Filosofie (Metafyzická systemologie). K dispozici je např. videozáznam jedné z jeho přednášek s názvem „Je čas pouhá iluze?“ ze srpna 2016.

Zájmy

Vždy aktivně sportoval, v mládí (17-18 let) se závodně věnoval silniční cyklistice, stejně pak několik let od roku 1997. V období let 1988 až 1995 se věnoval dálkovým běhům (nejlepší čas v maratónu 2:45:01).

Publikace (není-li uveden autor, je autorem JF)

Kolektiv : Přehled hlavních ekonomických ukazatelů pro řízení VHJ, VŠB Ostrava, 1984

Kolektiv : Ekonomické hry a základní oblasti jejich využití, VŠB Ostrava, 1986

Fikáček J., Skýva L.: Základy aplikací mikropočítačů v dopravě, ÚDI Praha, 1986

Obecná teorie systémů, ÚDI Praha, 1987

Co je to systém a systémový přístup, PřF UK Praha, 1987

Slovník nejpoužívanějších systémových pojmů, ÚDI Praha, 1987

Observaciones sobre questiones filosoficas de la direction,ÚDI Praha, 1987

Obecná teorie systémů dnes, In Sborník 19.konference o systémovém inženýrství, DT ČSVTS Praha, 1987

Introduction breve en la teoria de sistemas, ÚDI Praha, 1988

Systémové vlastnosti v dopravě, ÚDI Praha, 1988

Iděntifikácija i děfinicija sistěmy, In sborník mezinárodního demografického postgraduálu, PřF UK Praha, 1989

Moderní programové vybavení pro řízení I – Textové procesory, ÚDI Praha, 1989 (WordStar)

Moderní programové vybavení pro řízení II – Databáze, ÚDI Praha, 1989 (dBase II)

Asnovy sistěmnovo padchoda, In Měždunarodnaja letňaja škola děmografiji i demogeografiji, PřF UK Praha, 1989

Textový editor Text602, Smile, Praha 1990

Technologie výroby Boha, Smile, Praha 1991

Naučte svého psa kvantovou mechaniku, Smile, Praha 1992

Technologie výroby Boha, Technický magazín, č.4, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Superperpetuum mobile podle pana Fikáčka, č.10, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Editor D (manuál programátorského editoru pro UNIX), Daněk software, Hodonín 1994

Rádio, televize a co dál? Virtuální realita, Ekonom, č. 41, ročník XXXVIII, Praha 1994, ISSN 1210-0714

Proč chytří lidé dělají takové hlouposti?, Ekonom, č. 52, ročník XXXX, Praha 1996, ISSN 1210-0714

Skutečnost jako přirozená virtuální realita, 1997

Úvod do Internetu a WWW, Karolinum, Praha 1998, 69. str. ISBN 8071845329.

Technologie výroby skutečnosti, E-area, 1998

Manuál ISŠU I.etapy SIPVZ (ISŠU – informační systém školení učitelů, SIPVZ – státní informační politika ve vzdělávání), MŠMT, Praha 2002

Jan Fikaček – fotografický profil s HDR fotografiemi, Digital Photographer, č. 6, Kijev 2006, registracia KB č. 10903, podpisnoj inděx 91153

HDR fotografie Zazděná řeka a Zábradlí Evropské komise, DIGI foto, č. 3, Brno 2007, ISSN 1801-0873

Náhoda neexistuje, a přesto se jí nelze zbavit, Neviditelný pes/Lidovky.cz, 8.5.2007, kopie zde

Dinant Aerial View by Jan Fikacek (dvoustránková HDR fotografie), Digital Photo, č. 105, Peterborough (UK) 2008, ISSN 1460-6801

Jan Fikacek – Portfolio Tchéque (fotografický profil s celostránkovými HDR fotografiemi), Phot’Art International, č.15, Armentiéres (France) 2009, ISSN 1950-9928

Jan Fikacek – photo exhibition SUrREAL EUROPA IN A CZECH WAY, in the Berlaymont (the main building of the European Commission), 2nd March to 30th April 2009, in the occasion of the Czech presidency to the EU, http://www.fikacek.cz/Berlaymont/

Photo de la semaine – SurReal in the Berlaymont: HDR photo „Two metal organisms from deep, eating the Earth“ by Jan Fikáček, Commission en direct, č. 509, Communautés européennes (c) 2009, ISSN 1830-5598

Belgické fotografie Jana Fikáčka (fotografický profil s 12 celostránkovými HDR fotografiemi), revue Prostor, 3. a 4. číslo XXX. ročníku, Praha 2012, ISSN 0862-7045

Přednáška „Je čas pouhou iluzí?“ (11.8.2016): https://www.youtube.com/watch?v=nyMOuaa7hF0

Budeme otroci umělé inteligence?, Nevšední svět, 9.3.2017

Existují paralelní vesmíry velmi podobné našemu?, Nevšední svět, 3.4.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Objective Source E-Learning (OSEL), ISSN 1214-6307, 10.5.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Nevšední svět, 15.5.2017

Teorie všeho jako filosofie mrtvá už při narození, Nevšední svět, 23.6.2017

Jsme mrchožrouti nekonečna, Nevšední svět, 3.8.2017

Proč se tolik bojíme zvuků nočního lesa, Prima ZOOM magazín, 15.8.2017

Experimentální filosofie jako efektivní cesta k revoluci ve fyzice, ERGOT, ISSN 2533-7564, 3.9.2017

Nekonečno jako mechanický bůh, ZAJIMAVOSTI.info, 10.11.2017

Bojíte se IQ svého psa? Jestli ne, nebojte se umělé inteligence… zatím, ZAJIMAVOSTI.info, 12.11.2017

Proč je realita jen v našem vědomí a proč není zcela pevná, ZAJIMAVOSTI.info, 15.11.2017