adminml

Potřebujeme čas? A existuje vůbec?

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

 

Jan Fikáček: Potřebujeme čas? A existuje vůbec?

Naprosto každý ví, že máme-li udat rychlost čehokoliv, třeba auta, musíme dělit dráhu, kterou ono auto ujelo, časem, za který tu dráhu urazilo. Vypadá to, že se při měření pohybu bez času neobejdeme. Chyba lávky.

Velmi snadno změříme rychlost auta bez použití času. Jak? Představme si třeba, že máme nádobu s vodou, z níž rychle a pravidelně odkapávají kapky vody. Necháme auto jet po závodním okruhu a v okamžiku, kdy vyrazí z cílové (a zároveň startovní) čáry, začneme počítat kapky vody, které ukáply. Počítání zastavíme, až auto objede celý okruh a protne pásku znovu.

Dostaneme třeba, že 6 km auto ujelo za 600 kapek, jeho rychlost tedy byla 6000 metrů za 600 kapek, tedy 10 metrů za jednu kapku. Pojede-li jiné auto značně rychleji, může tutéž dráhu ujet třeba za 400 kapek a jeho rychlost pak bude 15 metrů za kapku. Všimněme si, že zde máme metry a kapky a čas jsme jaksi nepotřebovali.

 

 

Nechali jsme jaksi „zmizet“ čas, což je kupodivu přesně ta situace, ke které došla smyčková kvantová gravitace, to je ta hypotéza, která se snaží kvantovat prostoročas, tedy gravitační pole, neboli snaží se prostoročas chápat jako médium (zřejmě „supratekutinu“), složenou z „atomů“ svého druhu, tedy prostoročasových kvant. Druhou kvantově gravitační hypotézou je známá teorie super-strun, která má tendenci chápat struny spíše jako objekty v prostoročase, což se zdá ale jako chybný přístup.

Opravdu ale čas zmizel při našem kapkovém měření pohybu nebo na úrovni kvantování prostoročasu (smyčkovou kvantovou gravitací)? U onoho kapkového měření snadno uvážíme, že tomu tak úplně není, neboť lehce převedeme měření pomocí kapek na měření pomocí času. Vezmeme hodinky a změříme dobu, za kterou odkapalo oněch 600 resp. 400 kapek. Ale zase na druhou stranu si zřetelně uvědomme, že ty hodinky a pojem času tedy vůbec nepotřebujeme a pro měření pohybu nám stačí ony kapky.

Tak potřebujeme, sakra, ten čas, nebo ne? Na to bych se zeptal třeba členů amazonského kmene Pirahá, kteří vůbec pojem času nemají. (O tomto kmeni si můžete přečíst v článku Co formovalo „mimozemský“ amazonský jazyk Pirahá bez číslovek, barev a času). Oni by přesto byli schopni třeba právě pomocí oněch kapek měřit rychlost toku řeky. Představme si, že z jednoho přesně stanoveného místa břehu řeky hodí do řeky kus dřeva a na jiném, pevně stanoveném místě, kousek dále po proudu řeky, budou sledovat, kdy (za kolik kapek) tam klacek proud zanese. A bude to za méně kapek, bude-li řeka rozvodněná, než když bude řeka klidná v období, kdy nepršelo.

 

 

Z toho bychom ale měli odvodit, že čas vymysleli lidé, ne? Přesně ve stylu Werichova: „Čas vymysleli lidé, aby věděli od kdy do kdy a co za to.“ Chyba lávky, i když to vypadá, že někteří (už) čas vymysleli, jiní (ještě) ne. Chcete ale říci, že když kmen Pirahá nezná diamanty, že diamanty vymysleli civilizovaní lidé? To těžko. Dokonce si umíme představit, že diamanty by mohly být třeba přímo pod vesnicí kmene Pirahá, ale protože tento kmen žije v pohodě, má dost jídla a všeho, ani ho nenapadlo poznávat zem pod vlastní vesnicí a nikdy tam nevrtali. Tedy diamanty existovaly a Pirahá je pouze ještě neobjevili.

Ani u našich předků, lovců mamutů se nedá předpokládat, že měli pojem času, a kmen Pirahá je pak jen jejich paralelou. (A jestli věda časem přijde na to, že lovci mamutů čas znali, pak se jen posune okamžik objevu času více do historie. Naši předci, strunatci, podivní „červíčkové“ s prvním zárodkem páteře, určitě pojem času neměli. Tady někde mezi nimi a námi musel pojem času vzniknout či být objeven.)

Jak tedy rozhodneme otázku, jestli čas vždy existoval a člověk ho jen objevil, nebo jestli ho člověk skutečně vymyslel. Celkem snadno. Zatímco kdyby autor Červené karkulky s vlkem tenkrát napsal pohádku o někom jiném, Červená karkulka by se dnes v dětských knížkách nevyskytovala, neexistovala by. Ovšem měření pohybů není jen otázkou libovůle a zajímavého, nikoliv však nutného nápadu, ale otázkou holého přežití. Realita kolem nás je udělaná tak, že se spousta věcí pohybuje. A chtěli-li naši předci přežít, museli například ulovit nějaké zvíře. A ať už to dělali pěstním klínem, sekerou nebo lukem, je trefa otázkou synchronizace, tedy měření pohybu zvířete a lovce, případě pohybů jeho ruky. Vlastně je musíme odhadnout, dopředu změřit nějakým pohybem v naší hlavě. V hlavě máme model lovu, situaci si představujeme.

 

 

Co to má ale s časem, když jsme zatím jen pohyb měřili jiným pohybem? Třeba takový orel taky loví, musí tedy měřit pohyby, ale pojem času určitě nemá (viz obrázek výše). Tak si představme další fázi vývoje civilizace, zemědělství. Zejména v severnějších šířkách, kde jsou výraznější rozdíly mezi ročními dobami, je třeba vědět dost přesně, třeba kdy se má zasít. A je nutné podle toho zorganizovat práci celé skupiny lidí. Nebo jiná oblíbená činnost zvětšujících se lidských skupin, válka. Tam je načasování opravdu zásadní, chcete-li najít nepřátelské vojsko v pohybu nebo zaútočit v pravý čas. Ale stejně je třeba spolehlivě sladit denní režim lidských skupin, když se mají vykonávat koordinované činnosti, jako třeba trh. Asi je nutné vědět, v který den a hodinu začíná.

A teď si představme, že každý měří pohyby nějak jinak. Jeden oněmi kapkami vody, jeden ubýváním hořící svíčky, jiný přesýpacími hodinami, jeden podle toho, jak se probudí a čas jen odhaduje. Bez domluvy by zřejmě každé takové hodiny měřily jinak, když už pomineme jejich přesnost. Dva lidi by se těžko setkávali, kdyby jejich hodiny (k synchronizaci určené pohyby) neměřily stejně. Chce to tedy nějaký pohyb společný pro všechny, který by viděli všichni. A lidé mají to štěstí, že nejsou slepí jako krtci a nežijí jen v zemi bez přístupu světla, ale že žijí na povrchu Země a on pravidelný, pro všechny snadno pozorovatelný pohyb se děje na jejich hlavami. Je to zdánlivý pohyb Slunce, i když je jeho příčinou rotace Země. Uvědomme si, že tu už nejde o individuální měření pohybů, jako u osamoceného lovce, ale o sociální měření pohybů (skupina lidí tak měří pohyby). To je to podstatné, co udělá z nějakého pohybu čas.

 

 

Země rotuje prakticky dokonale rovnoměrně, pravidelně. Do středověku nebyla šance při dané přesnosti měření zjistit, že se rotace Země velmi nepatrně zpomaluje, konkrétně přibližně o 1,8 milisekundy za století. Takto vznikl pojem slunečního času, o něm si něco přesnějšího můžete zjistit třeba na Wiki. Všimněme si, že se tu už rovnou hovoří o čase, i když vlastně jde jen o pohyb Země a naprosto nic jiného za tím není. Není tady žádný podivně abstraktní jakoby nikde neexistující pojem času a přesto tento pohyb nese název čas. Časem je tady tedy konkrétní fyzický pohyb.

Je přinejmenším jasné, že čas, může být fyzikálním pohybem. Upřímně řečeno, spíše být musí. Čím jiným než pohybem chcete měřit nějaký pohyb. Měřit lze pouze totéž tímtéž, jak jsme se dověděli v předešlém blogu Kde neexistuje čas a teplota, jak to spolu souvisí a proč tomu skoro nikdo nerozumí. Kapání vody, otáčení Země nebo pohyb hodinových ručiček či jakýkoliv pohyb uvnitř hodin (třeba atomových) není nic jiného než konkrétní fyzikální pohyb. Odkud se tedy vzala ona prapodivná představa, že je čas abstraktní? Z výše uvedeného je jasné, že čas je pohyb, který musí být jaksi všudypřítomný (lidé na něj musí být odevšad vidět), což rotace Země zatím splňuje skoro pro všechny lidi. Výjimky si můžete připomenout třeba v článku Kterak zařídit, aby zítra nevyšlo Slunce.

V onom blogu si můžete připomenout, že sluneční čas neplatí pro všechny lidi. Navíc je problém, že když jste na různých místech zemského povrchu, tak vaše sluneční hodiny ukazují různý čas. Hlavně ale, když se obloha zatáhne, sluneční čas prostě nezměříte (a zataženo může být v Británii, v tomto historickém centru vědy – viz Newton, i několik dní). Jaký má být tedy pohyb, který by ideálně měřil pohyby. Musí být stejný pro všechny pohyby a místa. To, že se ještě na začátku 20. století občas srazily vlaky jen proto, že různá města měla různý čas a že třeba vlak vyjíždějící z Prahy ve 12:00 dorazil do Berouna v 11:50 místního času, to byl problém.

 

 

Proto také patentový úředník 2. třídy na patentovém úřadu ve švýcarském Bernu dostával na stůl často návrhy, jak časy různých měst a vlaků pomocí elektromagnetického signálu synchronizovat, tedy sladit v jeden jediný čas. Tento úředník se pak docela proslavil uvažováním a času. Jmenoval se Albert Einstein. (Mimochodem, všimněme si, že úředníci, kteří (i) v pracovní době dělali něco jiného, než měli, se občas dost proslavili. Leonardo da Vinci pomáhal původně otci s jeho notářskou činností a pojišťovák Franz Kafka nepsal svá díla a nepřemýšlel o nich jen po nocích.)

Čas, který dnes používáme, se už nemění od města k městu (před vznikem intenzivní dopravy byla jednotlivá města dost izolovaná, takže různé časy nevadily), ale je často stejný pro celý stát (není-li moc velký) či několik států. Máme ale časová pásma. Že nepřejdeme na čas jednotný pro celou Zemi je dáno tím, že by se lidem v Arizoně asi nelíbilo vstávat a začít pracovat o jejich půlnoci proto, že je to 7 hodin ráno podle základního času v britském Greenwichi. Lidský biologický rytmus je závislý na svitu Slunce. Ale třeba počítačová síť internet běží na jednotném času a jen se pro potřeby lidí v jednotlivých časových pásmech přepočítává na lokální čas, nebo se lidem pouze prezentuje v podobě lokálního času.

 

 

O tom se ostatně můžete přesvědčit v každých Windows (doufám, že i v Linuxu), když zabrousíte do nastavení času. Jako základní tam naleznete ne čas pásma, ve kterém se nalézáte, ale „Koordinovaný světový čas“. Vidíte tedy, že si intenzivní sociální (a tím i počítačová) komunikace vynutila jednotný světový čas, který se stejný pro každé místo na Zemi (i mimo ni), což se o slunečním čase říci nedalo. Ale jako by se čas tady poprvé opravdu oddělil od konkrétního pohybu. Jaký konkrétní fyzikální pohyb, pohyb čeho je „koordinovaný světový čas“, když se osvobodil od rotace Země?

Daleko dříve než se takto čas fakticky oddělil od fyzického pohybu, jej vědci myšlenkově od pohybu oddělili ve svých představách, abstrakcích. Hodně se tímto oddělením proslavil Isaac Newton, který nebyl sice první, ale absolutní čas formuloval explicitně, ale hlavně jej začlenil do stavby celé fyziky. Jeho čas je abstraktní (není viditelně spojen s konkrétním pohybem). Napsal: „Sám od sebe a díky své podstatě plyne absolutní, skutečný a matematický čas rovnoměrně a bez vztahu k čemukoliv vnějšímu.“ Tvrdil tedy, že čas nepotřebuje žádný konkrétní pohyb, v čemž se ale milý Isaac spletl a poprvé mu to připomněl Albert Einstein svou teorií relativity, kde jde čas fyzikálním pohybem rychlostí světla dokonce zastavit.

Newton ale hledal abstraktní čas proto, že každý konkrétní fyzikální pohyb je vlastně při měření jiných pohybů (dnes bychom řekli při měření času) nenulově nepřesný. Tato nepřesnost, byť minimální, ale jasně říká, že daný pohyb (dané hodiny) měřící jiné pohyby, není přímo časem. Kdyby nějaký pohyb byl s časem identický, nemohl by se od něj nijak odlišovat, takový pohyb by tedy musel být absolutně přesný v měření času. Jenže to je dokonalý návod, jak zjistit, který pohyb je naším fyzikálním časem, ne? Stačí se přece podívat na ty nejpřesnější hodiny a jak se nejspolehlivěji (z hlediska poznatků vědy nejnověji) definuje jednotka času.

 

 

Jednotkou času je sekunda, což „je podle soustavy SI definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu Césia 133.“ Jsme asi velmi blízko samotnému času, když věda tuto jednotku lépe definovat neumí. Ale nejsme ještě úplně v cíli, když atomové hodiny, které toto Césium používají, nejsou dokonale přesné. Ale i tak si všimněme, že jsme prorazili mlhu abstraktnosti a vidíme zase konkrétní fyzikální pohyb, konkrétně pohyb fotonu. Newton totiž jen nemohl moc tušit o nějakých fotonech, jeho frekvencích či o jeho rychlosti. Proto je jeho čas abstraktní, neboť nebyl schopen ve své době dosáhnout takové hloubky znalostí a proto čas formuloval bez konkrétní fyzikální podoby. Tím vlastně řekl, že nezná konkrétního nositele času, ne že čas je ve skutečnosti abstraktní. Jen se Newtonovi jako abstraktní jevil.

Když ale ani pohyb fotonů není přímo časem, co jím je? Logickou úvaha můžeme začít od nedávné první registrace gravitačních vln. Všechny přístroje na registraci gravitačních vln jako LIGO nebo VIRGO jsou založeny na tom, že ač se světelné paprsky (konkrétně laserové) pohybují rychlostí světla stejně jako gravitační vlny, úplně dokonalé souznění to být nemůže, neboť pak by laserový paprsek dokonale přesně kopíroval deformace časoprostoru způsobené gravitačními vlnami, a žádný detektor gravitačních vln by nikdy nic nenaměřil. A protože se ale pohyb gravitačních vlna přece jen odlišuje od pohybu světla, máme před sebou jasného kandidáta na fyzikální pohyb, který nazýváme časem. Náš čas je tedy asi pohyb vzruchu v gravitačním poli, tedy gravitační vlny.

 

 

Ty se pohybují rychlostí světla. A uděláme-li rychle pár myšlenkových testů, zjistíme, že to leccos potvrzuje. Na horizontu událostí černých děr se čas zastaví, stejně jako světlo nebo gravitační vlny, které ji nemohou opustit. Ve speciální teorii relativity se čas zastavuje při rychlosti světla, tedy i při rychlosti gravitačních vlna. Čas vznikl ve velkém třesku, tedy v okamžiku vyslání těch nejsilnějších gravitačních vln v našem vesmíru. (Uměli bychom tuto hypotézu řasu jako pohybu gravitačních vln napadnout, ale to si necháme až na příště.)

Jen poslední poznámku, kterou jsme lépe vyložili už v minulém blogu. Čas je pouze funkce nějakého konkrétního fyzikálního pohybu. Jde o funkci býti měřítkem jiných pohybů. Třeba ony kapky vody měřící pohyb auta, byly vlastně časem. Časem se může stát jakýkoliv vhodný pohyb, podobně jako se může stát otcem každý „vhodný“ muž. Býti otcem je funkce muže vůči svým dětem. Býti časem je funkce konkrétního pohybu vůči měřeným pohybům. Čas je jaksi „otcem“ těchto pohybů, jakýmsi jejich měřícím základem.

Howgh.

 

 

A nebo ještě jeden malý „marxistický“ dodatek. Nebojte se, nebudeme propagovat komunismus, ale „opíšeme“ od Marxe jeden jeho vědecký myšlenkový postup z Kapitálu. Geniální Marx tam pojal hodnotu zboží jako obsah abstraktní lidské práce, což zřejmě přejal z klasikcé ekonomické školy (Ricardo, Smith, Mill), kde takto ale pojímají spíše cenu, tedy hodnotu přetvořenou trhem. Nepřipomíná vám to trochu Newtonův abstraktní čas? Popisoval tam konkrétní druhy lidské práce (kovář, zemědělec, atd.), které vytvářejí konkrétní výrobky (sekeru, mléko, atd.). Jenže aby kovář mohl svou sekeru směnit za mléko, je potřeba najít nějaký společný základ, na který se ony výrobky vztáhnou. Tím je, zjednodušeně řečeno, doba práce člověka, kterou musel investovat do daného výrobku (sekyry, jednoho litru mléka). Tedy pak výrobce nevystupuje v konkrétní podobě jako zemědělec nebo kovář, ale jen obecně jako jakýsi abstraktní člověk. Abstraktní práce, tedy práce abstraktního člověka pak poměřuje konkrétní výrobky.

Je to totéž, jako když nějaký abstraktní čas měří různé konkrétní pohyby. Onen čas je také společným základem měření všech pohybů. Ale abstraktní práci je nutné „materializovat“ v podobě konkrétního zboží. Tomuto zboží ekonomie říká peníze a ty měří obsah práce v jiných druzích zboží. Původně to byly třeba mušle nebo pak zlato, pak bankovky a mince. Dnes se peníze jeví ještě abstraktněji, jako pouhá čísla v počítači banky. Nicméně bez konkrétního fyzikálního magnetického záznamu stavu vašeho účtu se to taky neobejde. Takže váš dojem, že jde o čistou abstrakci, je stejného druhu, jako byl klamný Newtonův dojem v případě abstraktního času. Prostě jen v běžném životě nedohlédnete na konkrétního fyzikálního nositele této informace. A vězte, že stav vašeho konta je konkrétní stav magnetického záznamu na konkrétním pevném disku, konkrétního počítače na konkrétním místě v dané bance.

Všimněme si také, že pro obchodní výměnu a tedy pro měření obsahů práce mezi dvěma lidmi, třeba mezi kovářem prodávajícím sekeru a zemědělcem, prodávajícím mléko, není potřeba peněz. Může to proběhnout jako barter, tedy třeba výměna jedné sekery za 10 litrů mléka. Je to vlastně totéž, jako jsme měřili pohyb auta počtem kapek a nepotřebovali jsme pojem času.

Uzavřeme, že tak jako jsou peníze všeobecným ekvivalentem (měřidlem) obsahu lidské práce v konkrétních podobách, je čas všeobecným ekvivalentem (měřidlem) určité míry pohybu (doby trvání) a to pro libovolné konkrétní pohyby.

Blog Jana Fikáčka na iDNES: ODKAZ

 

Jan Fikáček

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů (interdisciplinární studia). Roky vyučoval filosofii fyziky a filosofii virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze. Nyní PhD student filosofie teoretické fyziky na FF UP Olomouc. Pracoval jako evropský expert pro „Future and Emerging Technologies“. V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR (lidé s IQ nad 148 (US norma)), zakladatelem a předsedou Einsteinovy společnosti (IQ nad 180). IQ 196 testem Raven matrix II (certifikát Mensy ČR). Více informací zde.

(Upozornění pro vědce. Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy, prosím jako dizertační práci. 🙂 Autor má zde uváděné základní myšlenky propracované do hloubky, do blogu pro veřejnost však není vhodné uvádět příliš složité formulace. Autora ale baví komunikovat s veřejností, proto tato forma s expresivním vyjadřováním, které k popularizaci patří.)

 

Životopis

Narodil se 21. dubna 19** v Ostravě. Zde vystudoval Chemickou průmyslovku a poté interdisciplinární obor Systémové inženýrství na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské (VŠB).

Po studiích působil rok jako 3. tavič vysoké pece a pak 2 roky na Ekonomické fakultě VŠB jako aspirant (studium CSc.). Pak se přestěhoval do Prahy, kde působil na Ústředním dopravním institutu (ke konci jako vedoucí katedry řízení), což byla vzdělávací organizace Ministerstva dopravy a spojů. Od roku 1988 do roku 2001 vyučoval na Universitě Karlově, konkrétně na Matematicko-fyzikální fakultě a zejména pak na Přírodovědecké fakultě UK, externě na FAMU, AVU a Filosofické fakultě UK.

V následujících dvou letech působil v soukromé sféře v oblasti IT vzdělávání a digitální fotografie. Poté se přestěhoval do zahraničí, kde byl zpočátku na rodičovské dovolené a poté pracoval 6 let v oblasti evropské počítačové bezpečnosti. Kratší dobu působil jako evropský expert pro „Future and emerging technologies“, zejména pro rozšířenou a smíšenou realitu. Nyní pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

 

Intelektuální život

Od mládí se intenzivně zajímal o sci-fi, fyziku a filosofii fyziky. Ve 13 letech navštěvoval kurz kvantové fyziky a kvantové chemie na VŠB a věnoval se soukromému studiu na rozhraní fyziky a filosofie. Zúčastňoval se, počínaje základní školou, různých olympiád a uspěl zejména v matematických. Navštěvoval městský Klub mladých matematiků v Ostravě.

 

Studia

Vystudoval Chemickou průmyslovku v Ostravě, obor chemická technologie. Poté nastoupil na studium interdisciplinárního obor Systémové inženýrství (kybernetika, počítače, ekonomika, teorie řízení, teorie systémů) na Ekonomické fakultě VŠB. Od rektora získal individuální studijní plán. Největší vliv na něj po dobu studií měl obor obecná teorie systémů, hraničící s filosofií.

Po ukončení studia a po roční dělnické praxi pracoval dva roky na téže fakultě jako aspirant (1983-1984). V této době zpracovával program na analýzu ekonomických ukazatelů a soukromě, částečně úspěšně, modeloval průchod kvantových částic dvěma štěrbinami a samo-interferenci této částice. V rámci této práce navrhl experiment poukazující nerozlišitelnost náhodných a pseudonáhodných čísel.

 

Akademická sféra

V roce 1985 nastoupil na katedru řízení Ústředního dopravního institutu, kde se věnoval exaktním metodám řízení, počínajícímu rozvoji výpočetní techniky (počítač SM 3-20) a obecné teorii systémů. Sepsal několik učebních textů, z nich stěžejní byl text Obecná teorie systémů. Z politických důvodů (připravoval např. text Krize socialismu) odešel v roce 1988 na Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde učil filosofii fyziky a matematiky.

Přes 10 let působil následně na Přírodovědecké fakultě UK, kde učil zpočátku teorii systémů. Po přechodu z Katedry demografie a geodemografie na Ústav aplikací matematiky a výpočetní techniky začal vyučovat výpočetní techniku, zejména právě se rozvíjející Internet (rok 1995). Byl administrátorem unixového SGI serveru. V roce 1997 poprvé začal přednášet semestrální kurz „Filosofie virtuální reality“, který byl otevřený jak pro celou Karlovu universitu, tak pro všechny vysoké školy v ČR. Byl to také zřejmě první internetový vysokoškolský kurz v ČR. V rámci tohoto kurzu prezentoval vlastní filosofickou koncepci zvanou infinitní relativně fraktální strukturální fenomenologie a její aplikace do teoretické fyziky (viz např. „Technologie výroby času„), psychologie (přednáška „Byl jsem Franzem Kafkou“), sociologie a fyziologie (viz „Technologie výroby Boha„), atd. Populární nástin zmíněné tzv. totální fenomenologie lze najít v textu „Technologie výroby skutečnosti“ nebo ve specificky zaměřeném konferenčním textu „Skutečnost jako přirozená virtuální realita“ (viz publikace a reference).

 

Mensa

Některé ze zmíněných přednášek, jako například „Naučte svého psa kvantovou mechaniku“, byly původně vytvořeny jako popularizační přednášky společnosti Mensa ČR, spolku lidí s IQ nad 130, jehož byl předsedou v letech 1991 až 1997. Zároveň reprezentoval národní Mensu jako člen Mezinárodního výboru ředitelů (IBD) Mensy International a byl členem Mezinárodní rady (IGC) světové Mensy. V té době také založil a vedl Einsteinovu společnost, což byla společnost lidí s IQ nad 150. Poměrně aktivně vystupoval v médiích, televizích, rádiích a publikoval články v časopisech. V letech 1991-96 založil a organizoval soutěže pro geniální dívky Miss Mensa a Miss Einstein (dívky s IQ nad 150), od roku 1996 do roku 2001 pak realizoval soutěž Miss Internet, kde intelektuální schopnosti soutěžících tvořily většinu kritérií výběru vítězek. Partnery této soutěže byly firmy IBM, Microsoft, Seznam.cz, CK Fischer, Czechoslovak models, Autocont atd.

V roce 2000 pracoval jako kreativec v projektu vědecko-vzdělávacího centra E-area. V rámci tohoto projektu prezentoval již zmíněnou filosofickou koncepci inspirovanou virtuální realitou a to třeba také v RIBA – Royal Institute of British Architects v Londýně nebo v rámci Fóra 2000 na Pražském hradě v sekci „Globalizace a cyberhumanismus“. Navrhl a spolurealizoval virtuální model speciální teorie relativity, který byl za podpory společnosti Silicon Graphics Incorporation a projektu Praha – Evropské město kultury 2000 prezentován poradenské společnosti Andersen consulting.

V letech 2001 a 2002 pracoval v soukromém sektoru, zpracovával Státní informační politiku pro vzdělávání jako zaměstnanec European Institute for IT Education a poté krátce pracoval v oblasti digitální fotografie jako zaměstnanec Institutu digitální fotografie Ondřeje Neffa.

 

Působení v zahraničí (2003-dosud)

Po přestěhování do Belgie se v letech 2003-2006 velmi věnoval digitální fotografii, zejména tzv. High dynamic range fotografii (HDR) a byl pionýrem tzv. reflexní HDR fotografie. V roce 2004 měl výstavu fotografií „ČR ve stylu Franze Kafky“, která byla součástí oficiální prezentace ČR u příležitosti vstupu do EU. Další výstava, pod záštitou komisaře Špidly a Českého stálého zastoupení při EU, byla u příležitosti Českého předsednictví EU, v hlavní budově Evropské komiseBerlaymontu. V roce 2008 pak připravil putovní výstavu po eurocentrech České repubiky pod názvem „Tak trochu jiný Brusel“, iniciovanou Úřadem vlády ČR. V roce 2004 prezentoval svou koncepci počítačem podporované empatie(CAE) z roku 1997 na fóru evropských expertů. V roce 2005 pracoval jako evropský expert pro smíšenou a rozšířenou realitu v rámci výzvy Budoucí a vznikající technologie 6. Rámcového programu. Od roku 2007 působil 6 let jako evropský expert pro počítačovou bezpečnost a obecnou bezpečnost. V současnosti pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

Od roku 2012 znovu oživuje svou činnost v oblasti filosofie fyziky a filosofie. Tato témata v populární formě zveřejňuje na své blogu (iDnes) a zakládá na Facebooku skupinu Filosofie (Metafyzická systemologie). K dispozici je např. videozáznam jedné z jeho přednášek s názvem „Je čas pouhá iluze?“ ze srpna 2016.

 

Zájmy

Vždy aktivně sportoval, v mládí (17-18 let) se závodně věnoval silniční cyklistice, stejně pak několik let od roku 1997. V období let 1988 až 1995 se věnoval dálkovým běhům (nejlepší čas v maratónu 2:45:01).

 

Publikace (není-li uveden autor, je autorem JF)

Kolektiv : Přehled hlavních ekonomických ukazatelů pro řízení VHJ, VŠB Ostrava, 1984

Kolektiv : Ekonomické hry a základní oblasti jejich využití, VŠB Ostrava, 1986

Fikáček J., Skýva L.: Základy aplikací mikropočítačů v dopravě, ÚDI Praha, 1986

Obecná teorie systémů, ÚDI Praha, 1987

Co je to systém a systémový přístup, PřF UK Praha, 1987

Slovník nejpoužívanějších systémových pojmů, ÚDI Praha, 1987

Observaciones sobre questiones filosoficas de la direction,ÚDI Praha, 1987

Obecná teorie systémů dnes, In Sborník 19.konference o systémovém inženýrství, DT ČSVTS Praha, 1987

Introduction breve en la teoria de sistemas, ÚDI Praha, 1988

Systémové vlastnosti v dopravě, ÚDI Praha, 1988

Iděntifikácija i děfinicija sistěmy, In sborník mezinárodního demografického postgraduálu, PřF UK Praha, 1989

Moderní programové vybavení pro řízení I – Textové procesory, ÚDI Praha, 1989 (WordStar)

Moderní programové vybavení pro řízení II – Databáze, ÚDI Praha, 1989 (dBase II)

Asnovy sistěmnovo padchoda, In Měždunarodnaja letňaja škola děmografiji i demogeografiji, PřF UK Praha, 1989

Textový editor Text602, Smile, Praha 1990

Technologie výroby Boha, Smile, Praha 1991

Naučte svého psa kvantovou mechaniku, Smile, Praha 1992

Technologie výroby Boha, Technický magazín, č.4, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Superperpetuum mobile podle pana Fikáčka, č.10, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Editor D (manuál programátorského editoru pro UNIX), Daněk software, Hodonín 1994

Rádio, televize a co dál? Virtuální realita, Ekonom, č. 41, ročník XXXVIII, Praha 1994, ISSN 1210-0714

Proč chytří lidé dělají takové hlouposti?, Ekonom, č. 52, ročník XXXX, Praha 1996, ISSN 1210-0714

Skutečnost jako přirozená virtuální realita, 1997

Úvod do Internetu a WWW, Karolinum, Praha 1998, 69. str. ISBN 8071845329.

Technologie výroby skutečnosti, E-area, 1998

Manuál ISŠU I.etapy SIPVZ (ISŠU – informační systém školení učitelů, SIPVZ – státní informační politika ve vzdělávání), MŠMT, Praha 2002

Jan Fikaček – fotografický profil s HDR fotografiemi, Digital Photographer, č. 6, Kijev 2006, registracia KB č. 10903, podpisnoj inděx 91153

HDR fotografie Zazděná řeka a Zábradlí Evropské komise, DIGI foto, č. 3, Brno 2007, ISSN 1801-0873

Náhoda neexistuje, a přesto se jí nelze zbavit, Neviditelný pes/Lidovky.cz, 8.5.2007, kopie zde

Dinant Aerial View by Jan Fikacek (dvoustránková HDR fotografie), Digital Photo, č. 105, Peterborough (UK) 2008, ISSN 1460-6801

Jan Fikacek – Portfolio Tchéque (fotografický profil s celostránkovými HDR fotografiemi), Phot’Art International, č.15, Armentiéres (France) 2009, ISSN 1950-9928

Jan Fikacek – photo exhibition SUrREAL EUROPA IN A CZECH WAY, in the Berlaymont (the main building of the European Commission), 2nd March to 30th April 2009, in the occasion of the Czech presidency to the EU, http://www.fikacek.cz/Berlaymont/

Photo de la semaine – SurReal in the Berlaymont: HDR photo „Two metal organisms from deep, eating the Earth“ by Jan Fikáček, Commission en direct, č. 509, Communautés européennes (c) 2009, ISSN 1830-5598

SurReal Europe – Photo exhibition by Jan Fikáček, Art in the Commission Buildings 2005-2010, European Union (c) 2010, Bruxelles, ISBN 978-92-79-15212-2, doi: 10.2798/11176

Belgické fotografie Jana Fikáčka (fotografický profil s 12 celostránkovými HDR fotografiemi), revue Prostor, 3. a 4. číslo XXX. ročníku, Praha 2012, ISSN 0862-7045

Přednáška „Je čas pouhou iluzí?“ (11.8.2016): https://www.youtube.com/watch?v=nyMOuaa7hF0

Budeme otroci umělé inteligence?, Nevšední svět, 9.3.2017

Existují paralelní vesmíry velmi podobné našemu?, Nevšední svět, 3.4.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Objective Source E-Learning (OSEL), ISSN 1214-6307, 10.5.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Nevšední svět, 15.5.2017

Teorie všeho jako filosofie mrtvá už při narození, Nevšední svět, 23.6.2017

Jsme mrchožrouti nekonečna, Nevšední svět, 3.8.2017

Proč se tolik bojíme zvuků nočního lesa, Prima ZOOM magazín, 15.8.2017

Experimentální filosofie jako efektivní cesta k revoluci ve fyzice, ERGOT, ISSN 2533-7564, 3.9.2017

Nekonečno jako mechanický bůh, ZAJIMAVOSTI.info, 10.11.2017

Bojíte se IQ svého psa? Jestli ne, nebojte se umělé inteligence… zatím, ZAJIMAVOSTI.info, 12.11.2017

Proč je realita jen v našem vědomí a proč není zcela pevná, ZAJIMAVOSTI.info, 15.11.2017

Dnešní fyzice chybí…. více fyziky, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá, ZAJIMAVOSTI.info, 18.11.2017

Je filosofie mrtvá, jak tvrdí geniální fyzik na vozíčku?, ZAJIMAVOSTI.info, 21.11.2017

Stvořil vesmír pro nás bůh?, ZAJIMAVOSTI.info, 25.11.2017

Umělá inteligence hledá pravdu, ZAJIMAVOSTI.info, 26.11.2017

Supratekutá Schrödingerova kočka, ZAJIMAVOSTI.info, 29.11.2017

Vidíme hvězdy v minulosti nebo v současnosti?, ZAJIMAVOSTI.info, 2.12.2017

Jak na multivesmíry, ZAJIMAVOSTI.info, 5.12.2017

LEGO jako důkaz, že je antropický princip nesmysl, ZAJIMAVOSTI.info, 7.12.2017

Chvála lidské hlouposti, ZAJIMAVOSTI.info, 9.12.2017

Perpetuum mobile objeveno, ale je trochu nepraktické, ZAJIMAVOSTI.info, 12.12.2017

Kvantová mechanika je mrtvá, ZAJIMAVOSTI.info, 15.12.2017

Jsme mrchožrouti nekonečna, ZAJIMAVOSTI.info, 17.12.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, ZAJIMAVOSTI.info, 20.12.2017

Teorie všeho jako filosofie mrtvá už při narození, ZAJIMAVOSTI.info, 22.12.2017

Morálka jako výsledek vyšších zákonitostí, ZAJIMAVOSTI.info, 25.12.2017

Jaké IQ má Bůh a jaké vesmír, ZAJIMAVOSTI.info, 27.12.2017

Je umělá inteligence úplně blbá?, ZAJIMAVOSTI.info, 30.12.2017

Filosofický idealismus – zhoubná nemoc poznání, ZAJIMAVOSTI.info, 20.1.2018

Je elektron jen myšlenka, dokud jej nevidíme?, ZAJIMAVOSTI.info, 20.1.2018

Jan nezabít člověka při teleportaci, ZAJIMAVOSTI.info, 1.2.2018

Má nositel Nobelovy ceny pravdu a existují časové krystaly?, ZAJIMAVOSTI.info, 8.2.2018

Vidíme hvězdy v minulosti nebo v současnosti?, Mensa, č. 1/2018, Praha 2018, ISSN 1211-8877

Proč je nekonečno pavěda, ZAJIMAVOSTI.info, 14.2.2018

Zvuková černá díra, ZAJIMAVOSTI.info, 18.2.2018

Existuje vůbec pravda nebo je vše jen věc názoru?, ZAJIMAVOSTI.info, 21.2.2018

Teorie relativity hraním si s „kostkami“ na vašem stole, ZAJIMAVOSTI.info, 27.2.2018

Skutečnost jako pevný model lodi v „láhvi“ našeho vědomí, ZAJIMAVOSTI.info, 3.3.2018

Matematický vesmír a chybičky pana Tegmarka, ZAJIMAVOSTI.info, 7.3.2018

Přednáška “Teorie relativity pro ty, kdo si myslí, že ji nikdy nepochopí“, YouTube, 8.3.2018

Fotografie z přednášky “Teorie relativity pro ty, kdo si myslí, že ji nikdy nepochopí“, Inspiration tchèque, 8.3.2018

Má větší fantazii člověk nebo vesmír?, ZAJIMAVOSTI.info, 12.3.2018

Je vesmír jen počítačovou simulací?, ZAJIMAVOSTI.info, 17.3.2018

Důkaz neexistence boha, ZAHADY.info, 22.3.2018

Důkaz neexistence ateistického boha, ZAHADY.info, 27.3.2018

Proč je matematika hmotná a váží miliony tun, ZAHADY.info, 3.4.2018

Rozuměl Einstein teorii relativity?, ZAHADY.info, 8.4.2018

Mohou být černé díry průhledné?, ZAHADY.info, 12.4.2018

Kde si můžeme přečíst svůj osud, ZAHADY.info, 13.4.2018

Co formovalo „mimozemský“ amazonský jazyk Pirahá bez číslovek, barev a času, ZAHADY.info, 19.4.2018

Je čas jen iluze?, ZAHADY.info, 20.4.2018

Proč neexistuje paradox dvojčat, ZAHADY.info, 22.4.2018

Existují přesné kopie našeho vesmíru?, ZAHADY.info, 28.4.2018

Teorie relativity pro ty, kdo si myslí, že ji nikdy nepochopí, ZAHADY.info, 5.5.2018

Archeologie chaosu, ZAHADY.info, 16.5.2018

Byl Stephen Hawking tak geniální jako Albert Einstein?, ZAHADY.info, 19.5.2018

Albert Einstein neznámý, ZAHADY.info, 24.5.2018

Odkud se bere čistá energie bez hmoty?, ZAHADY.info, 29.5.2018

Žijeme či nežijeme v počítačové simulaci (našich potomků)?, ZAHADY.info, 31.5.2018

Existuje kvantová náhoda?, ZAHADY.info, 4.6.2018

Proč neexistuje nula, ZAHADY.info, 8.6.2018

Tajemné nekonečno jednoduše (1), ZAHADY.info, 13.6.2018

Proč se tolik bojíme zvuků nočního lesa (fenomenologie), ZAHADY.info, 18.6.2018

Náboženský kolaps geniality, ZAHADY.info, 23.6.2018

Jak ihned navázat kontakt s mimozemšťany – praktický návod, ZAHADY.info, 26.6.2018

Teorie relativity jako symetrický klam a iluze?, ZAHADY.info, 28.6.2018

 

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Fikáček

Osobní blog věnovaný fyzice a filosofii: http://fikacek.blog.idnes.cz/

Starší filosofické texty: http://www.fikacek.cz/categ-filosofie.html

Osobní facebooková stránka: https://www.facebook.com/jan.fikacek

Profil na LindeIn: https://be.linkedin.com/in/jan-fikacek-1845563

Rozhovor v časopise Mensa: http://casopis.mensa.cz/rozhovory/exmensan_jan_fikacek.html

Svobodová H.: Exmensan Jan Fikáček, časopis Mensa, č. 3, ročník XV, Praha 2007, ISSN 1211-8877

Facebooková skupina Filosofie (Metafyzická systemologie): https://www.facebook.com/groups/235413043298265/

Přednáška Technologie výroby boha: http://www.fikacek.cz/buh.pdf

Výběr fotografií: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/lide/7929/fotografie/?razeni%5Bpoint_count%5D=2

Výběr fotografií: https://www.facebook.com/jan.fikacek/media_set?set=a.119398308095387.7981.100000756559389&type=3

http://www.digineff.cz/art/tvorba/051125nejlepsi.html

fotografická výstava Tak trochu jiný Brusel http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/tak-trochu-jiny-brusel nebo http://www.fikacek.cz/eurocentra2006-7/

http://www.fikacek.cz/bxl2004/JanFikacekA4.pdf

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7516

http://mobil.idnes.cz/tiskova-zprava-finale-miss-internet-v-primem-prenosu-pdr-/mob_tech.aspx?c=981129_0003910_mob_aktuality

http://www.e-area.cz/main.html

https://cordis.europa.eu/pub/ist/docs/fet/ie-jan05-sac-19.pdf

YouTube
Zahady.info

You must be logged in to post a comment Login