adminml

LUDVÍK SOUČEK – legendární lovec záhad. Co ho zabilo?

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

FOTO: Výběr knih Ludvíka Součka, které vydalo nakladatelství SNDK/Albatros (autoři obálek: Cesta slepých ptáků…: Libor Fára, Blázni z Hepteridy: James Janíček, Blázniví vynálezci: Libor Fára, Rakve útočí: ilustrace Kamila Lhotáka, Případ Jantarové komnaty: Libor Fára, Jak se světlo naučilo kreslit: Libor Fára, Kdo byl kdo?: Ivan Urbánek, Co zavinil Gutenberg: Michal Kudělka, Krotitelé ďáblů: Antonie Povondrová, Nebeské detektivky: Pavel Brom)

 

Ludvík Souček (1926–1978) byl známý český záhadolog, spisovatel a popularizátor sci-fi. Napsal několik desítek knih různých žánrů. Příručky, encyklopedie, monografie, populárně naučné publikace, soubory povídek, romány… Jako první také přeložil Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena (1969) do češtiny.

Mezi nejznámější díla Ludvíka Součka patří sci-fi romány Cesta slepých ptáků (1964), Runa rider (1967) a Sluneční jezero (1968) a populárně naučné publikace Tušení stínu (1974) a Tušení souvislostí (1978). Rukopis třetího dílu této trilogie s názvem Tušení světla (1978), který napsal autor krátce před svou smrtí, se ztratil a kolem jeho zmizení existuje řada konspiračních teorií. Část této knihy (sedm kapitol) se údajně znovu našla a vyšla pod názvem Po stopách bludiček (1992).

Ludvík Souček vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (1945–1951) a dlouhá léta se živil jako stomatolog (práce zubaře ho ale údajně příliš nebavila a většinu času věnoval psaní a bádání). Vstoupil i do Československé lidové armády a rok (1954–1955) pracoval v Severní Koreji jako vojenský lékař. V sedmdesátých letech spolupracoval s Československou televizí (byl autorem seriálu Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům), psal pro Mladou frontu a byl také redaktorem v nakladatelství Albatros.

Poznámka: Po svém návratu z Koreje byl nařčen ze spoluúčasti na kontroverzních lékařských pokusech na amerických zajatcích. Obvinil ho tehdejší poslanec Národního shromáždění Jan Šejna při výslechu v USA, kam Šejna, pozdější zaměstnanec CIA, emigroval. Žádné vyšetřování ale Součkovi vinu neprokázalo a mnozí historici spekulují, že si Šejna vše účelově vymyslel.

Ludvík Souček měl celou řadu zájmů. Jeho vášní byla například fotografie, kterou popularizoval v řadě svých knih: Jak se světlo naučilo kreslit (1963), Cesta k moderní fotografii (1966), Války, vojáci, fotografie (1968)… Miloval také balonové létání, které rovněž popularizoval v řadě publikací: Případ ztraceného suchoplavce (1968), Nebe plné balónů (1969)…

Byl známý tím, že psal hned několik knih najednou. Kromě svého jména využíval i pseudonymů Dvořák, Hynek, Knot.

Spektrum jeho díla je tak široké, že se v něm vyskytují i rarity, například metodická příručka Hrajeme maňáskové divadlo (1951), scénáře komiksů Desetioký a Kraken (1970) nebo divadelní hra Záhada S M (1970). Citace z jeho sci-fi románu Blázni z Hepteridy (1980) o „pohybu celých kontinentů ba i světů“ si vypůjčili tvůrci populárního TV seriálu Návštěvníci (1983) o cestování v čase.

Ludvík Souček byl extrovert a měl rád společnost. Rád také jedl a pil a současně zanedbával fyzickou aktivitu, což se negativně podepsalo na jeho zdraví. Trpěl depresemi, silnou nadváhou, cukrovkou a prodělal několik infarktů.

FOTO: Ludvík Souček. Zdroj: KPUFO

….

Tento text je převzatý z knihy MĚSÍČNÍ ŠACHTA ODKAZ, kterou vydalo nakladatelství XYZ Albatros ODKAZ

YouTube
Zahady.info

You must be logged in to post a comment Login