adminml

LIDOŽRAVÉ STROMY Z MADAGASKARU: mýtus nebo skutečná hrozba?

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

 

Zabíjí živočichy, kteří se k němu neopatrně přiblíží podobně jako jiné známé masožravé rostliny: obemkne svoji oběť mohutnými šlahouny a vysaje živiny. Je ale nesrovnatelně větší a nezabíjí pouze neopatrný hmyz, ale velké tvory, včetně lidí – domorodců. Co je pravdy na legendách o lidožravém stromu nazývaném Tepe, který prý roste na východoafrickém ostrově Madagaskaru?

 

První info o rituálně obětované ženě. Píše se rok 1878

Badatele příběh údajně smrtelně nebezpečného afrického stromu vzrušuje už od konce 19. století. Jako první o něm referoval německý světoběžník Karl Liche v časopisu Gräfe und Walter v roce 1878:

„Ve východní části údolí, jehož nadmořská výška byla asi jen sto metrů, leželo hluboké jezero o průměru necelé dva kilometry. Jeho olejovitá voda líně přetékala do rákosím obrostlého kanálu vedoucího do tmavého lesa. Domorodci nás vedli po úzké pěšince podél potůčku, přímo do zdánlivě neproniknutelné hradby stromů. Můj společník a tlumočník Hendrick kráčel hned přede mnou a na konci průvodu šly ženy a děti. Po chvíli se všichni zastavili a začali křičet: „Tepe! Tepe!“ Potůček se zde kroutil a v jedné jeho zátočině na mýtině stál nejpodivnější strom, jaký jsem kdy ve svém životě spatřil.

Jeho kmen, zdánlivě tvrdý jako ocel, vypadal jako dva a půl metrů vysoký ananas tmavě skořicové barvy. Z kuželovité koruny o průměru minimálně půl metru se k zemi sklánělo osm lodyhovitých listů připomínajících agáve, ale dlouhých asi tři metry. V nejtlustším místě byly asi šedesát centimetrů silné a skoro metr široké. Ke konci se zužovaly do ostré špičky jako kraví roh, na vnější straně však byly poněkud vyduté a na vnitřní vypouklé. Povrch vyduté strany byl pokryt mnoha trny ve tvaru háčků. Listy visely mdle, jako bez života, i když v nich byla ukryta obrovská síla. Z vrcholku stromu odkapávala lepkavá šťáva a na všechny strany tam trčela jakási dvoumetrová chlupatá chapadla, zatím ztuhlá. Nad nimi se tyčilo k nebi šest bílých, skoro průhledných tykadel, neustále se pohybujících a kmitajících jako těla hadů. Domorodci, seskupení kolem stromu, začali náhle vysokými hlasy vřískat a ječet. Hendrick mi vysvětlil, že to je jakási jejich hymna, opěvující velký ďábelský strom. Za neustálého zpěvu obstoupili jednu mladou ženu, kopími ji dostrkali ke stromu a přinutili vyšplhat po kmeni do koruny. Když se žena s hrůzou v očích konečně postavila na vrcholku vedle chvějících se tykadel, začali na ni křičet „Tsik! Tsik!“ (Pij! Pij!). Nebohá žena se sklonila a začala olizovat medovitou tekutinu, pomalu vytékající z koruny. Vtom strom ožil. Tykadla se bleskurychle naklonila k ženě, chvíli kmitala nad její hlavou a pak, jakoby řízena démonickou inteligencí, se ovinula kolem jejího krku. Zoufalý výkřik ženy byl ihned přerušen hlasitým křikem vzrušených domorodců. Hrozné divadlo ale ještě neskončilo. Doposud ztuhlá chapadla stromu se pohnula a jedno po druhém se pomalu natáčelo ke své oběti. S brutální silou ji spoutala jako klubko hadů. A pak se pomalu, jako ramena jeřábu začaly zvedat tuhé listy. Vytvořily jakýsi gigantický květ a tiše se sevřely kolem zmítající se ženy. S obrovskou silou se k sobě tiskly stále těsněji a těsněji a po chvíli začal stékat po kmeni pramínek červené tekutiny. Byla to směs ženiny krve a medovité šťávy stromu-lidojeda. Ječící domorodci se teď plazili ke zkrvavenému kmeni stromu a vzácnou tekutinu chytali a olizovali. Odstrkávali jeden druhého a tlačili se kolem kmene, aby ochutnali příšerný nápoj. Vzrušení dosáhlo maxima a následovaly nepředstavitelné orgie. Listy stromu Tepe se otevřely až teprve po deseti dnech a opět se splihle sklonily dolů k zemi. Jen bílá kostra, která z nich vypadla na zem, připomínala příšerné divadlo, jež se zde nedávno odehrálo.

 

Americká expedice

Ve dvacátých letech dvacátého století se vydal lidožravý strom Tepe hledat přímo na Madagaskar Američan Chase Salmon Osborn. Také on získal množství svědectví domorodců, procestoval největší africký ostrov křížem krážem, ale legendární rostlinu nevypátral. Své objevy shrnul v roce 1924 v časopisu American Weekly.

FOTO: kresba stromu Tepe požírajícího domorodku z American Weekly z roku 1924

 

10 000 dolarů odměny

O bizarní rostlinu se následně začali zajímat i další laici a experti. Většina botaniků byla sice skeptická, v existenci lidožravého stromu nevěřila a ostře popřela jeho existenci, renomovaný americký časopis American Botanist přesto ve třicátých letech dvacátého století vypsal odměnu deset tisíc dolarů pro toho, kdo dopraví živý lidožravý strom z Madagaskaru přímo do americké redakce.

 

Záhadné zmizení dobrodruha

V roce 1935 se vydal hledat do nitra Madagaskaru bájného lidožrouta britský důstojník ve výslužbě L. Hearst. Nejprve se snažil se najít trpasličí domorodce z kmene Mkodo, kteří měli o lidožravém stromu vyprávět neuvěřitelné příběhy. Marně. I přes počáteční neúspěch se mu ale podařilo získat jiná domorodá svědectví, k jednu z bájných stromů se měl i přiblížit a dokonce vyfotografoval kostry zvířat v jeho blízkosti. Odborníci byli ale i po Hearstovu návratu do Evropy opět skeptičtí a materiál z jeho expedice nepokládali za průkazný. Brit se proto do nitra Madagaskaru vydal znovu. Druhá výprava se ovšem L. Hearstovi stala osudnou. Za blíže neupřesněných okolností zemřel na neznámém místě v jihovýchodní části ostrova.

 

FOTO: Lidožravý strom Tepe v představě ilustrátora J. W. Buela  z roku 1887

 

Info v Mladém hlasateli

O bájné obří lidožravé rostlině z Afriky se ve třicátých letech dvacátého století psalo nejenom po celém světě, ale i u nás, v časopisu Mladý hlasatel (kde byl v té době redaktorem i populární autor Rychlých Šípů a dobrodružných knih pro mládež, Jaroslav Foglar). Článek o madagaskarském lidožravém stromu, podepsaný zkratkou „rš“, vyšel ve 29. čísle Mladého hlasatele, 20. května 1939:

„Na Madagaskaru roste, podle tvrzení misionářů, zvláštní strom, jemuž domorodci říkají „strom-lidožrout„. Je to vlastně obrovská dužnatá rostlina. Silná lodyha, podobná kmeni, je na vrcholu zakončena miskou, naplněnou vonnou šťávou. U paty stromu vyrůstají 4 obrovské souměrné listy, ležící na zemi. Jeden z misionářů tvrdí, že byl svědkem toho, jak stromu byla obětována domorodá žena. Byla přinucena napití se šťávy z oné misky na vrcholu kmene. Sotva se jí však dotkla, ležící listy se vymrštily a uzavřely nebohou do pevného objetí. Teprve po deseti dnech prý se listy zase rozevřely a vydaly – pouhou kostru. Po stromu-lidožroutu pátrají nyní horlivě vědci.“

 

Pátrání Ivana Mackerleho

V devadesátých letech dvacátého století začal o lidožravém stromu z Madagaskaru shromažďovat informace nejznámější český záhadolog, Ivan Mackerle:

„Vždy jsem se vášnivě zajímal o příšery a nestvůry z živočišné říše, skrývající se v odlehlých a neprobádaných končinách naší země. Věděl jsem, že není vůbec snadné je vystopovat, ale přesto jsem se o to mnohokrát pokoušel. Když jsem se jednou dočetl o vědě dosud neznámém lidožravém stromu z madagaskarských pralesů, který dokáže ve svých větvích uvěznit a potom postupně pohltit člověka, zajásal jsem. To není zvíře, které by se mohlo přede mnou ukrývat. Strom přece roste pořád na stejném místě a tak mi nemůže uniknout. Byl jsem si jistý, že tentokrát záhadu rozřeším a tuto zelenou příšeru najdu…“

.

Celý článek Ivana Mackerleho o lidožravém stromu z Madagaskaru si můžete přečíst na webu www.mackerle.cz zde: ODKAZ

.

FOTO: Ivan Mackerle. Zdroj archiv Dannyho Mackerleho

.
Ivan Mackerle shromáždil info o původních zdrojích, vypátral, kdo a kdy se o strom zajímal, kdo a kdy se ho pokoušel najít a kdo, kdy a kde o něm referoval v médiích. Nejznámější český záhadolog nakonec zorganizoval i expedici a vydal vydal se na jih legendární lidožravý strom s kalichem a čtyřmi dlouhými listy hledat.
.
Ďáblovy drápy
.
Ivana Mackerleho na Madagaskaru překvapila mohutná trnitá rostlina harpagophytum grandidieri, která mohla být pro domorodce podobnou smrtící pastí, jako legendární lidožravý strom:
.
„Domorodci ji říkají andrindritra, neboli strom s drápy. Má velmi dlouhé a pružné větve, visící v mohutném trsu až na zem, na jejichž konci rostou tobolky se semeny. Tobolky jsou vejčitého tvaru a jsou opatřeny velmi ostrými, zpětnými háčky. Na rozdíl od našich bodláků, které se přichytí na šaty, ale kůži neporaní, tobolky harpagophytu se snadno zabodnou i do kůže. Když semena dozrají, tobolka snadno odpadne a zvíře, na které se přichytí ji odnese jinam. Přitom trpí nemalá muka, protože háčky mu nemilosrdně při každém pohybu drásají kůži. Dokud ale semena nejsou zralá, tobolky pevně drží na větvích. Rozhoupe-li větve vítr, mohou se kolem náhodně procházejícího zvířete nebo člověka dokonale ovinout. Snaží-li se oběť vyprostit, dopadne jako moucha v pavučině. Ještě více se zamotá a zabodnou se do ní další háčky. Je uvězněna v bolestivém sevření, a pokud nepřijde pomoc zvenčí, zahyne.“

.

FOTO: Ivan Mackerle u madagaskarského „stromu s drápy“. Zdroj: archiv Dannyho Mackerleho

FOTO: Olga Ernst & Hp.Baumeler CC BY-SA 4.0 plus Roger Culos CC BY-SA 3.0

.
Do zakázaného území…
.
Harpagophytum grandidierisice byla sice poměrně nebezpečná, bájný legendární strom Tepe s kalichem a čtyřmi mohutnými listy schopnými zadržet a vysát člověka, měl ale vypadat jinak. Ivan Mackerle proto hledal na Madagaskaru dál a pátrání ho zavedlo až do pro domorodce posvátného území, označovaného jako „fady„. Noční přesun do zakázané oblasti byl dramatický:
.
„Náš džíp poskakoval po kořenech stromů a hlubokých výmolech uzoučké cesty uprostřed pralesa. Byla už tma a my jsme začínali být nervózní. Vjíždět v noci do posvátného území domorodců nebylo příliš moudré. I přes hluk motoru jsme náhle zvenčí uslyšeli ostré zaječení. Znělo to jako vysoký ženský nářek, ale my už jsme dobře věděli, že je zle. Byl to bojový pokřik kmene Antandroy. Zbystřili jsme pozornost a za chvíli se mezi stromy mihly bílé stíny. Vzápětí vyběhly na cestu postavy v bílých řízách a s oštěpy v ruce. Náš průvodce Pascal vybízel malgašského řidiče k rychlejší jízdě, ale rozbitá cesta to nedovolovala. Ječící postavy běžely vedle našeho auta a dvěma se podařilo vyskočit vzadu na nárazník. Přes zadní okno jsme se dívali do jejich rozšklebených tváří. Naštěstí přišel rovnější úsek cesty, řidič zvýšil rychlost a naši pronásledovatelé museli seskočit. Po chvíli zmizeli vzadu ve tmě…“
.
Převtělení vůdce a strom zabíjející na dálku u jezera Kinkony

.

České expedici se podařilo ve „fady“ proniknout až k jednomu z madagaskarských „ďábelských stromů„, který byl, podle domorodců, převtělením jednoho z místních králů. Jak ale Ivan Mackerle záhy zjistil, šlo „pouze“ o mohutný baobab, byť zřejmě využívaný pro krvavé domorodé rituály.

Další svědectví ho nakonec nasměrovalo k jezeru Kinkony ODKAZ, ODKAZ, kde měly růst stromy zabíjející na dálku:

„Stromy se jmenují kumangy a jsou prý skutečně velmi nebezpečné. Lidi ani zvířata sice nežerou, ale jsou tak jedovaté, že mohou zabíjet i na dálku. Zvláště když kvetou. Vrstva otráveného vzduchu z květů dosahuje při bezvětří prý dosti daleko. Ptáci, kteří si sednou mezi jejich listy, padnou mrtví na zem, a zvířata, která se chtějí schovat v jejich stínu ihned zahynou.“

K několika stromům kumangy u jezera Kinkony se Ivanu Mackerlemu nakonec podařilo přiblížit:

.

„A pak jsme konečně na místě. Zelená koruna kumangy vykukuje za skupinkou palem. Sami bychom ji asi skutečně nepoznali. Vytahuji dalekohled a prohlížím si její větve. Květy nikde nevidím. Bezprostřední nebezpečí tedy nehrozí. Opatrně se přibližujeme a neustále čicháme kolem sebe. Vzduch je čistý, žádný náznak sebemenší vůně. Maska může zůstat v báglu. Pod stromem hnijí dvě mrtvolky ptáků a o kus dál leží krunýř želvy, ze kterého vykukuje páteř. Rád bych zde našel kostry větších zvířat, ale nemám štěstí. Asi je instinkt před nebezpečím včas varoval…

…Domorodec ohýbá větev a ukazuje nám velké tvrdé lusky. To byly nedávno smrtonosné květy. Jeden si trhám na památku a ukládám do mikrotenového sáčku. Všude okolo je klid, žádné drama se neodehrává. Čekal jsem, že zde budeme nasazovat životy. Trochu mne to zklamalo. Na příští květy a smrtící ovzduší bychom si museli pár měsíců počkat.“
.

FOTO: Madagaskarské jezero Kinkony. Zdroj: Mapy.cz

 

Pravda? Mýtus?

Shromážděné desítky svědectví domorodců, fotografie „ďáblova drápu“ – harpagophytum grandidieri i snímky koster živočichů pod stromy kumangyIvan Mackerle se vrátil do České republiky s řadou pozoruhodných expedičních materiálů, ale otázka jestli v nitru největšího ostrova u východního pobřeží Afriky stále roste a zabíjí legendární „lidožravý strom“ ani jeho výprava nepřinesla.

Celý článek Ivana Mackerleho o lidožravém stromu z Madagaskaru si můžete přečíst na webu www.mackerle.cz zde: ODKAZ

Článek o madagaskarské expedici Ivana Mackerleho na webu Hedvábná stezka: ODKAZ

Podrobné info o lidožravém stromu na webu Paranormal-activity: ODKAZ

Lidožravé stromy na webu časopisu Záhady života: ODKAZ

Info o lidožravém stromu z Madagaskaru na webu 100+1: ODKAZ

 

.
Obří masožravé rostliny jsou hlavními hrdinkami sci-fi románu Den Trifidů, Johna Wyndhama: ODKAZ
.
.
Obří masožravá rostlina se snažila sežrat hlavního hrdinu populárního českého filmu Adéla ještě nevečeřela (1977): ODKAZ
.
A obří masožravá rostlina se snažila zabít i řezníka, kupce a sedláka v jedné osobě, souseda Krkovičku, ve Večerníčku Jája a Pája (1986): ODKAZ
.
Info o masožravých rostlinách na Wikipedii: ODKAZ
.
Info o expedici Madagaskar 2018, Dannyho Mackerleho: ODKAZODKAZ
.
Zajímavost:
info o masožravé rostlině láčkovka rádža (nepenthes rajah), která dokáže usmrtit i hlodavce velikosti krysy: ODKAZ, ODKAZ
.
.
Martin Lavay

 

YouTube
Zahady.info

You must be logged in to post a comment Login