adminml

Je skutečnost jen úporný předsudek? A co to vlastně je?

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

FOTO: Ilustrační foto

.
Jan Fikáček: Je skutečnost jen úporný předsudek? A co to vlastně je?
.
Albert Einstein napsal ve svém kondolenčním dopise k úmrtí přítele Bessa, že: „Minulost, přítomnost a budoucnost jsou jen iluze, ačkoli velmi úporné.“ Spíše tím ale básnicky vyjádřil své emoce než že by to bylo jeho vědecké tvrzení.

Pokusíme se dnes einsteinovsky zamyslet nad tím, jestli náhodou není i skutečnost jen úporná iluze.

Celý život se můžeme spolehnout na to, že se věci kolem nás chovají stejným způsobem, že každý den vyjde Slunce, že „těžké“ věci vždy padají k zemi, že je kámen pevný a těžký a že ho rukou asi nerozmáčkneme, že voda teče vždy dolů s kopce apod. Toto je skutečnost našeho každodenního života, kterou filosofie nazývá přirozenou skutečností, a my víme, že je taková skutečnost absolutní jistotou našeho všedního dne. Lidstvo v těchto jistotách žije po celou dobu své existence a každé dítě tuhle jistotu okolního světa pozná ještě dříve, než nabere rozum.

Součástí této přirozené skutečnosti je ale i zjištění, že nás smysly a vůbec informace o okolí mohou klamat. Vidíme, že se kameny na dně horské říčky vlní a mění tvar v důsledku lomu světla ve vodě a proměnlivého tvaru hladiny, ale víme, že je to jen klam a že jejich skutečný tvar je pevný, o čemž se můžeme přesvědčit hmatem. Rovná tyč vložená do sklenice s vodou se jeví jako lomená, přestože lomená není. Naši předci – lovci dobře věděli, že ryba hlouběji pod hladinou se nalézá na jiném místě, než ji vidíme, a že při hodu oštěpem musí udělat korekci míření. Také jde o lži či naše omyly v úsudcích, které posléze objevíme, či nepravdivé informace v médiích (fake news). Dlouhé roky například „bylo známo“, že špenát je nejvydatnější zdroj železa, ale pak bylo odhaleno, že šlo jen o chybu v desetinné čárce při analýze a ve špenátu není více železa než v jiné zelenině.

 

Nebo nás obelhal náš partner, a my jsme věřili, že nám byl věrný, ale později jsme přišli na to, že to nebyla pravda. Viděli jsme polohu hvězd jako zcela stálou a tak jsme si mysleli, že je vesmír statický, ale jak bylo později zjištěno, vizuálně se vesmír mění jen tak pomalu, že se nám pouze zdá, že se nemění, zatímco se ve skutečnosti rozpíná. Stejný byl případ biologické evoluce, kde klamné zdání neměnnosti druhů bylo popřeno Darwinovým výzkumem a poté dokázáno i nálezy miliónů fosilií. Nebo se nám třeba zdálo, že Slunce obíhá Zemi, zatímco ve skutečnosti se jen Země otáčí.

Podobné klamy jsou pro nás v přirozeném světě tak běžné, že se součástí naší běžné intuice stalo i přesvědčení, že (pravou) skutečnost je nutné odhalit často až za mylným dojmem našich smyslů, nebo obecně až za informacemi, které dostáváme. Máme tedy pevné intuitivní přesvědčení, že teprve skrytá skutečnost je ta pravá, a protože se už dál v přirozeném světě nemůžeme dostat, máme skutečnost odhalenou za klamy za definitivně konečnou. Vytvořil se tak v naší intuici (mylný) dojem, že existuje pravá definitivní realita. To je ostatně v přirozeném světě celkem oprávněné přesvědčení, neboť pro překročení této zdánlivé definitivní skutečnosti bychom museli vynaložit ohromné úsilí, ať už rozumové či empirické, což nám ostatně dokazuje mnohasetleté úsilí nejlepší mozků lidstva, které se nazývá věda. Třeba jen pro odhalení prostého faktu, že ve středu Sluneční soustavy je Slunce a ne Země, byly nutné roky a roky detailního pozorování oblohy nebo užití v té době nevídané technologie (Galileiho 8x zvětšujícího dalekohledu). A přesvědčit o tom prostém faktu většinu trvalo staletí bojů.

 

 

Slavný filosof Immanuel Kant, zdatný hráč karet a kulečníku, měl čas a prostor, které se všichni naučíme chápat ještě před použitím svého rozumu, za apriorní, tedy neměně chápané podmínky jakéhokoliv racionálního myšlení. Bylo to právě proto, že jejich obvyklé (mechanické newtonovské) chápání si vytvoříme už jako děti ve své intuici dávno a dávno předtím, než se začneme racionálně myslet. A stejně je tomu s naším pojetím skutečnosti, které je apriorně mechanistické a intuitivní a obsahuje i zmíněné pevné přesvědčení, že za „jedinou“ vrstvou klamů se skrývá absolutní skutečnost. Taková intuice ale silně brání pochopení toho, co to skutečnost opravdu je a jaká je. Pro ilustraci můžeme uvést jiný blok, který bránil pochopení světa:

Apriorní pojetí prostoru a času v Newtonově duchu, bylo také silně zakořeněným intuitivním předsudkem, který výrazně blokoval pochopení a tím i objevení v tomto případě speciální teorie relativity (STR). Přestože tato teorie byla matematicky formulována už před Einsteinem, o čemž svědčí i název Lorentzovy transformace, která je jejím ústředním bodem, až Einsteinovo připuštění toho, že čas se reálně zpomaluje (dilatuje) a prostor se ve směru pohybu skutečně zkracuje (kontrahuje) vedlo k jejímu fyzikálnímu pochopení a faktickému zrodu. Hendrik Lorentz, autor zmíněné transformace, následně dokonce prohlásil, že by v životě nedokázal připustit, že dilatace času a kontrakce délky mohou být reálné fyzikální efekty, a že to nejsou jen matematické triky mimo realitu, které řeší problém stálé rychlosti světla. Tak silný byl intuitivní předsudek absolutního prostor a času, že ani špičkový vědec jako on (a mnozí další) jej nebyl schopen překonat, i když mu to závěry jeho vědecké práce jasně říkaly.

 

Newton v souladu s apriorní intuicí každého člověka, považoval čas a prostor za absolutní, tedy i zcela neměnné. Einstein ale předvedl, a následné experimenty to dokázaly, že čas a prostor jsou ve skutečnosti relativní, závislé na rychlosti, kterou se objekty vůči pozorovateli pohybují. Jak silná byla (a stále je) apriorní mechanistická intuice neměnného prostoru i času ukazuje i to, že Einstein dostal Nobelovu cenu až v roce 1921, tedy 16 let od publikování své speciální relativity (STR), navíc ji ani nedostal za STR, ale za vysvětlení fotoelektrického jevu. Zdá se, že STR byla ještě v té době stále podezřelá, a to i přes formulování jejího zobecnění, obecné teorie relativity (OTR) v roce 1915 a jejího experimentální ověření v roce 1919. Tak silný byl předsudek absolutnosti, neměnnosti prostoru a času i mezi racionálními vědci navýsost empirické vědy, fyziky. A pro mnohé je i dnes stále nemožné pochopit STR, a to právě kvůli vžité intuici neměnného absolutního prostoru. Relativita času se už chápe lépe.

Oběma teoriemi relativity a také kvantovou mechanikou byla ale silně relativizována i přirozená skutečnost, toto ztuhlé intuitivní chápání světa. Tělesa totiž najednou přestala mít neměnné rozměry, dokonce při rychlosti světla prakticky přestávají v trojrozměrném prostoru prakticky existovat, neboť mají téměř nulovou délku (hmotná tělesa se mohou k rychlosti světla jen přiblížit). Dále se jejich čas, všechny jejich vnitřní pohyby, zpomalují, až zastavují. V extrémních případech tak naše obvyklá skutečnost dokonce prakticky přestává existovat.

 

Navíc se naše obvyklá skutečnost ukazuje v teorii relativity jako pouhý trojrozměrný „řez“ opravdovou čtyřrozměrnou skutečností, neboť obě teorie relativity nemohou fungovat bez svého 4D prostoročasu, která je jejich základem. Jeho existenci dokazuje v praxi i běžně používaná GPS, která by bez korekcí na obě 4D teorie relativity, ukazovala za den o několik kilometrů vedle. Úloha teorie relativity (a kvantové mechaniky), že bez dobrého pochopení jejích základních principů lze těžko pochopit i to, že i skutečnost je pouze relativní.

Obě teorie relativity a také kvantová mechanika třeba svou superpozicí (tedy současnou existencí jedná částice na mnoha místech) tak neodvratně způsobily silnou relativizaci chápání skutečnosti, žel tato relativizace je zatím hlavně mimo fyziku spíše emocionální a iracionální a tedy ne příliš vědecká. Objevují se proto naivní názory, že nic neexistuje nebo že realita vůbec neexistuje, nebo třeba že neexistuje čas, že vše je relativní, apod. Destrukce dříve zdánlivě absolutních pojmů je nutný, bohužel však pouze první a nedostatečný krok. Je to krok pouze rozkladný a bez následných konstruktivních kroků zůstane po něm v lidských hlavách jen zmatek.

 

Že jsme zatím uvízli v „babylónském“ zmatení bez náležitého pochopení, to je způsobeno i tím, že relativizační revoluci začaly speciální obory jako je fyzika, kterým veřejnost ale i vědci jiných oborů příliš nerozumí. Zmatení však zůstává i ve fyzice, neboť ona nemá dostatek informací z ostatních oborů, nemá myšlenkovou výbavu a tradici pro analýzu pojmů jako je skutečnost, existence, abstrakce apod. Tyto pojmy se totiž vyskytují ve všech oborech, takže jednotlivý obor je nemůže dobře uchopit a nemá to ani za úkol, i když se o to pokouší. Je to úkolem obecného oboru, který se „vznáší“ nad všemi speciálními obory a tím oborem je filosofie (což je mimochodem obor, který byl v historii vždy exaktní a racionální). Uvedené obecné kategorie nejsou tak exaktně pochopeny, aby je mohla analyzovat matematika nebo fyzika, neboť to nejsou tak jednoduché a proto tak přesně definované entity, jako třeba délka tělesa v STR nebo čas trvání nějakého pohybu tamtéž. Nejde u nich ani provést nějaký přesně definovaný experiment, který by dokázal jaký je charakter skutečnosti jako celku, proto je empirický obor jako je fyzika v podstatě nemůže vyřešit. Skutečnost totiž není jedna izolovaná vlastnost, ale celý rozsáhlý systém „pokrývající“ celý svět a všechny jeho vlastnosti.

O relativizaci skutečnosti ale není díky fyzice pochyb. Vyjděme při její, teď už racionální relativizaci z faktu, že máme přinejmenším dvě skutečnosti. Tu, o kterém jsme se již zmínili, tedy přirozenou skutečnost běžného dne, ale pak máme také vědeckou skutečnost, ve které se např. při velkých rychlostech tělesa relativisticky zkracují a těžknou, čas se zpomaluje, velmi malé objekty (částice) mají neurčitou polohu nebo další vlastnosti, třeba se zdá, že je Schrödingerova kočka současně živá i mrtvá. Tato skutečnost je navíc prokázaně nejméně čtyřrozměrná, ale bude-li mít pravdu některá z hypotéz kvantové gravitace, bude dokonce nejméně desetirozměrná. Nikdo asi nepopře, že to, co zažíváme v běžném světě je skutečnost (přirozená), ale nějak se dere na jazyk tvrzení, že „opravdová“ skutečnost je ta vědecká. Že to je skutečná skutečnost. Nicméně už máme skutečnosti nejméně dvě. A soudě podle úrovní hmoty (atomy, atomová jádra, nukleony, kvarky, superstruny?) je jich více.

Otázka je, kde se poznání zastaví. Nebudeme poznávat svět stále hlouběji a hlouběji, dále a dále? Nebo existuje jakási finální pravda, konečná pravá, absolutní skutečnost? Jestliže vezmeme vážně kritérium vědeckosti zvané (Popperova) falsifikace, je jasné, že žádná teorie, má-li být vědecká, není absolutně pravdivá, každá bude zákonitě překonána, částečně popřena (falsifikována) a bude rozšířena. Speciální teorie relativity např. rozšířila klasickou Newtonovu mechaniku těles na extrémně vysoké rychlosti srovnatelné s rychlostí světla. Newtonova mechanika funguje jako vyhovující zjednodušení pro, ve srovnání s rychlostí světla, malé rychlosti. Kvantová mechanika platí pro mikrotělesa, kde se současně projevují jak částicové vlastnosti, tak vlnové vlastnosti, ale platí i pro makrotělesa, kde (v obvyklých teplotách) degeneruje do klasického Newtonova pojetí, ve kterém vlnové projevy u těles mizí někde od úrovně buněk. Kvantová mechanika je tak také rozšířením „Newtona“.

Ilustrace kontrakce délky tělesa, pohybujícího se rychlostí významnou vzhledem k rychlosti světla. Tato kontrakce je způsobena vykloněním tělesa do 4.dimenze.Ilustrace kontrakce délky tělesa, pohybujícího se rychlostí významnou vzhledem k rychlosti světla. Tato kontrakce je způsobena vykloněním tělesa do 4.dimenze. (Wiki free photo)

 

Už na těchto případech je hezky vidět, že nedochází k žádnému přibližování k pravému obrazu světa, k jeho zpřesňování a konvergenci k nějaké finální podobě, ale spíše naopak, že dochází k divergenci, tedy stále větší a větší odlišnosti od původní přirozené reality. S postupem poznání nedochází k přibližování se k dokonalému modelu, ale objevují se zásadní změny (třeba, že je vše 4D), které mění samotné základy našeho obrazu světa a ukazují nám čím dál tím více, jak omezený a zjednodušený byl náš původní pohled na svět. Místo jemných cizelérských změn nás v budoucnu zřejmě čekají stále zásadnější a zásadnější změny obrazu světa, které budou revolucemi v základních myšlenkových schématech, paradigmatech uvažování. Ty budou stále větším a větším problémem pro přirozenou lidskou intuici. Místo jakéhosi přibližování k pravé podobě světa, se stále více vzdalujeme podobě původní přirozené skutečnosti a další pohled se více a více odlišuje.

Otázka je, proč tedy u mnoha lidí přetrvává představa, že se věda blíží k nějaké finální pravdě, což je dle Popperovy falsifikace dokonce představa nevědecká, když konečná teorie nemůže existovat. Mezi vědci se traduje původní pojetí Popperovy falsifikace, která platí jen pro teorie, přestože ji Popper v pozdějším díle rozšířil na veškeré poznání. Proto se dá falsifikací relativizovat i každé tvrzení, nebo každá podoba světa, kterou zveme realitou. (Chcete-li se přesvědčit, že i tak prostý výrok jako 1+1=2 neplatí vždy, ale jen relativně za určitých podmínek, můžete si přečíst následující analýzu.) Přesvědčení o pravé finální pravdě je tak zřejmě jen apriorní intuitivní předsudek (jak popsáno v druhém odstavci), který si neseme z přirozeného světa, stejně jako jsme si z něj odnesli naivní představu absolutního času a absolutního prostoru. A jakožto emoční předsudek má pochopitelně tato představa absolutní skutečnosti daleko větší sílu než racionální analýza, kterou tady provádíme. A racionální analýza povahy skutečnosti je tak většinou už v zárodku zablokována „vírou“, kterou si lidé nevědomky považují za „absolutní“ empirický axiom. Tím sice kterým skutečně je, ale pouze v našem přirozeném světě, ne ve světě hlubším, vědeckém.

Je tedy zřejmé, že každá realita (i ta vědecká) je jen určitá zjednodušená podoba světa, neboť žádná konečná absolutní podoba světa neexistuje, nic zcela pevného v našem poznání není. Je pak překvapivě pravdivé i sdělení, že vše v našem poznání je jen relativní, kteréžto prohlášení mnozí rychle považovali za přehnané naivní klišé, kterým není. Některá relativní tvrzení (třeba 1+1=2) ale jsou vždy platná v nějaké konečné oblasti (aritmetice desítkové soustavy), a proto se jeví jako absolutní, jsou tedy (jen) relativně absolutní. Ale abychom zároveň toto prohlášení o všeobecné relativnosti, emočně chápané jako znejistění všeho, uvedli do souladu s až neuvěřitelnou spolehlivostí našeho přirozeného světa a s ještě větší pevností chování světa vědeckého (snad kromě kvantové mechaniky), vysvětleme si následující: Tak jako u teorie relativity neznamená relativizace rychlosti času jeho naprostou libovolnost, ale jeho rychlost je přesně řízena algoritmem a je přesně závislá na rychlosti tělesa vůči pozorovateli, stejně je podoba reality pevně a přesně závislá na druhu pozorovací vazby.

 

Když třeba pozorovatel pohlíží na svět pomocí velkého množství fotonů viditelného světla „přístrojem“ velikosti a vlastností oka, musí se mu okolí jevit v podobě přirozené reality. Menší podrobnosti nejsou vidět, propadly se za horizont. (Přirozená) skutečnost se tak ukazuje jen jako zjednodušený obraz toho, co pozorujeme. Jestliže vezme dobrý mikroskop, najednou se obraz okolního světa velmi promění, např. na motýlech vidíme nejen šupinky křídel, ale i jejich strukturu. Stále je toho ale spousta za pozorovacím horizontem (třeba molekuly), stále je k dispozici jen obraz, i když podrobnější. Tento podrobnější pohled jde ještě vysvětlit přirozeně tak, že mechanismus pozorování světlem je stejný, jen lépe vidíme, ale obraz se v principu nemění. Když ale chce vidět třeba atomy, nelze je už pozorovat opticky, ale nastupují elektronové mikroskopy, které nepozorují světlem, ale pomocí elektronů. A jen z důvodů našeho vnímání se obrazy elektronového mikroskopu „tlumočí“ do obrazů optických. Realita zde tedy přestává mít vizuální podobu. A je-li pravda, že jsou fotony tvořeny super-strunami nebo „atomy“ (kvanty) prostoročasu, je jasné, že tyto „atomy“ nelze pozorovat pomocí fotonů, neboť fotonem můžeme těžko pozorovat strukturu fotonu samotného. Nehledě na to, že by obraz fotonu už byl evidentně vícerozměrný a ne jen 3D, jak tvrdí jak super-strunová teorie, tak konkurenční smyčková kvantová gravitace.

Když uvážíme, jak se obraz promění, když používáme k pozorování už jen různé frekvence elektromagnetického záření, tedy zcela jiné frekvence než odpovídají viditelnému světlu, je nám hned jasné, že podoba obrazu okolí je závislá na interakci, kterou pozorujeme (tedy charakteru částic, které k pozorování používáme). Můžeme si to ukázat třeba na galaxii UGC 1382 na obrázku níže. Ve viditelném spektru (levý obraz) se zdá, že jde o malou eliptickou galaxii. Jakmile ale pozorujeme i ultrafialovými paprsky, objevíme obrovská spirální ramena (obrázek uprostřed). A když přidáme i infračervené spektrum, ještě se galaxie „nafoukne“. A to jsme ještě nezobrazili temnou hmotu, která by galaxii ještě několikanásobně „zvětšila“, neboť tato tvoří většinu její hmoty. Podstata temné hmoty navíc znemožňuje její přímé pozorování světlem. Vidíme tedy, že i když postupně doplňujeme svůj obraz, stále zůstává něco skryto. Tady asi ještě nezaváháme s odpovědí na otázku, který tvar galaxie je skutečný nebo jak skutečně galaxie vypadá (i když temná hmota může být i mimo náš vesmír). Zkusme se ale zeptat, je-li naše ruka ve skutečnosti průhledná, když máme jeden její normální snímek a druhý snímek rentgenový. Co je skutečnost, průhledná nebo neprůhledná ruka?

 

Podobnou řadu, která jde stále dál a dál, můžeme předvést u (baryonové) hmoty. Tělesa kolem nás se většinou skládají z molekul. Ty jsou složeny z atomů, jejichž existenci dokázal Albert Einstein v roce 1905, ale nikdo tehdy netušil, že by atomy měly mít nějakou strukturu. Atomy byly považovány za konečnou skutečnost. Pak ale byla objevena jejich struktura, tedy to, že se skládají z atomového jádra a kolem „obíhajících“ elektronů. I struktura jádra byla prozkoumána a byly tam objeveny neutrony a protony. Pak ale přišlo poznání, že i ty jsou složené a to z kvarků. Dnešní hypotézy navrhují, aby i ty byly složeny buď ze super-strun nebo z „atomů“ prostoročasu. Tedy mnoho zdánlivě finálních skutečností tady bylo překonáno. (Poznamenejme, že tu nemusí jít vždy o to, že každý objekt má vnitřní strukturu, ale platí obecné tvrzení, že každý objekt je pouze jev skryté podstaty. Existuje třeba hypotéza, že elementární částice může být průsečíkem super-struny s naším prostorem. Hlubší struktura tam může být jen jedním z typů podstaty nějakého jevu. Už v STR mohou být naše 3D objekty jen řezem skutečných 4D „světotrubic“.)

V každé fázi poznání byl tedy daný stupeň poznání považován za finální skutečnost, ale nikdy finální skutečností nebyl, byl jen skutečností, tedy obrazem na horizontu našeho poznání. Když ještě uvážíme milionkrát empiricky ověřený princip teorie systémů, že vlastnosti jsou vždy projevem vnitřní struktury (například barva a pevnost těles jsou projevem jejich atomové struktury), je jasné, že to nevypadá, že by se tato řada měla někde zastavit. Pak musí být ale každá i budoucí skutečnost jen zjednodušeným obrazem na našem horizontu poznání. Tento „obraz“ nemusí být ale jen vizuální, jak nám namlouvá naše intuice pocházející z faktu, že člověk získává více než 80% informací o okolí zrakem. Skutečnost může být i hmatová, nebo spojením zraku a hmatu, či dalších smyslů, to vše je navíc syntetizováno naším mozkem a to i v případě výhradně zrakového vjemu, tedy skutečnost je i racionální. I při vytváření pouze zrakového vjemu jde do zrakového centra asi 6x více informací z jiných oblastí mozku než přímo z očních nervů, je tedy jasné, že optická skutečnost není pasivní obraz, ale vytváříme si ho aktivně sami. Na první pohled je naše aktivní účast patrná u hmatu, kde věci většinou osaháváme. Skutečnost se tak jasně jeví nejen jako obraz okolí, ale zároveň jako interakční rozhraní, interface, kterým okolí i ovlivňujeme. To je jasné už při manuální činnosti či při sportu.

 

Ukázali jsme si na dvou řadách, že nám známou skutečnost můžeme „vždy“ rozšiřovat či prohlubovat, že „vždy“ zůstáváme jen jaksi „na povrchu“ okolního světa. Kdybychom toto tvrzení ale prohlásili za vždy platné, zase bychom měli absolutní, tedy nevědecké tvrzení. Jak tedy ven z této neřešitelné situace? Prakticky. Nepotřebujeme a ani nemůžeme nalézt jakékoliv tvrzení, které by bylo v našem poznání platné i pro nekonečně vzdálenou budoucnost. Nestačilo by nám ale tvrzení platné pro následujících třeba deset tisíc let? Určitě ano. Pak nám stačí tvrzení ověřené na miliardách případů, tedy že vše má svou vnitřní strukturu, a my vidíme jen „povrch“. Jediné, u čeho strukturu nevidíme, jsou objekty na horizontu našeho poznání, třeba částice jako elektrony, kvarky, fotony. Ty ale nemůžeme brát vážně prostě proto, že tam naše znalosti končí, tedy jen ještě nevíme, mají-li strukturu či ne. Ale tak můžeme vyjádřit pravděpodobnost toho, že strukturu mají: Stojí tu nula případů něčeho (ověřeně) bez struktury proti neuvěřitelnému množství případů, kdy struktura něčeho existuje. Je tedy prakticky nulová šance, že by něco, co objevíme řekněme v následujícím tisíciletí, strukturu nemělo. Máme tedy jistotu, že všechny skutečnosti, které poznáme třeba do roku 3000, budou vždy jen zjednodušeným obrazem okolí. Každá skutečnost je tak jen relativní, ale naše tvrzení relativnosti všeho také (což je dámo tím, že dalším poznáním budou změněny, tedy falsifikovány významy všech nám známých pojmů, tedy i pojem „relativnost“ bude znamenat něco „poněkud“ jiného).

Relativnost ale neznamená libovolnost, jak jsme upozornili už výše u teorie relativity. Proměnlivá délka tělesa se tam řídí pevným vzorcem, algoritmem, který délku určuje zcela přesně v závislosti na rychlosti tělesa. Tento algoritmus je zcela objektivní a nemůžeme ho nijak ovlivnit. Totéž platí o algoritmech, které vytváří třeba vizuální obraz v našem mozku. Nemáme moc šanci vyměnit si oči nebo změnit zákony optiky, či konstrukci svého mozku. Nemůžeme změnit ani jiné fyzikální zákony, které používáme k jinému než vizuálnímu vnímání, třeba zákony používané při elektronové mikroskopii.

 

To, že tedy bude (v dohledné době) každá skutečnost jen relativním, zjednodušeným obrazem světa, neznamená, že je taková skutečnost subjektivní. Subjektivní může být nanejvýše výběr jedné z objektivních skutečností, což lze metaforicky přirovnat k tomu, že si můžeme vybrat, jakými paprsky můžeme pozorovat výše zmíněnou galaxii UGC 1382. Nemůžeme ale ovlivnit, jaký obraz pak dostaneme. Skutečnosti jsou tedy tak dostatečně pevné, že o ně můžeme opřít celý náš život. Nepotřebujeme tedy kvůli našemu pocitu jistoty, kterého se bojíme vzdát, chybně přenášet naivní představu jakési finální skutečnosti, kterou jsme získali v přirozeném světě. Místo předsudku jednoho pevného obrazu světa, který je světem absolutním, nám postačí potenciálně „nekonečně“ mnoho pevných a zjednodušených obrazů světa. Pak můžeme v noci klidně spát s jistotou v srdci. 🙂

Pro filosofickou korektnost jen dodejme, že i my předpokládáme existenci absolutního světa, ale ten je noeticky absolutně tedy nekonečně daleko, tedy jej nikdy poznáme, nezískáme o něm ani tu nejmenší informaci. Buďme korektní a přiznejme, že absolutní svět je zde ale pouhá metafora, a máme-li jej chápat vědecky (viz falsifikace), je to jen negativní tvrzení, které prohlašuje, že poznáme vždy jen konečnou oblast světa, ve které bude vše konečné a relativní. Třebaže něco se bude, ba dokonce zákonitě musí, klamně jevit jako absolutní. Je to jakási paralela k negativní teologii, která ale nepotřebuje boha, tedy negativní ateistická „teologie“.

Je zřejmé, že naše smysly (i rozum) jsou jen úzkým průzorem, kterým pozorujeme okolní svět. Například vidíme jen velmi malou část elektromagnetického spektra, a snažíme se ji rozšířit na pozorování mnoha dalších frekvencí. Tento průzor začínáme rozšiřovat v poslední době pozorováním gravitačními vlnami, ale není nemožná představa, že takových rozšíření můžeme udělat potenciálně „nekonečně“ mnoho (viz negativní absolutní svět výše)? Skutečnost je pak vždy zjednodušený obraz světa, i když ten nejdokonalejší, který v daném myšlenkovém světě máme. Skutečností je tak mnoho a poznáním vytváříme další a další a ty staré skutečnostmi přestávají být.

 

Skutečnost můžeme v metafoře chápat jako látku, textilii, která pokrývá svět, okolní objekty, pojmy a teorie. Zakrývá nám detaily, tedy zjednodušuje, ale kopíruje hlavní tvary, nicméně mění i „materiál“, který se nám ukazuje, jeví.

 

Blog Jana Fikáčka na iDNES: ODKAZ

 

Jan Fikáček

 

Vystudoval chemii, kybernetiku a teorii systémů (interdisciplinární studia) a považuje se za generalistu neboli obecně uvažujícího člověka někde na pomezí mezi přírodními vědami a filosofií. Roky vyučoval filosofii fyziky a filosofii virtuální reality na PřF a MFF UK v Praze (a v té době odmítal tituly jako Doc. nebo CSc.). Nyní PhD student filosofie teoretické fyziky. Pracoval jako evropský expert pro „Future and Emerging Technologies“, především v oblasti virtuální reality, rozšířené a smíšené reality. V letech 1991-7 byl předsedou společnosti Mensa ČR (lidé s IQ nad 148 (US norma)). IQ 196 testem Raven matrix II (certifikát Mensy ČR). Více informací zde.

Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy, prosím jako vědeckou dizertační práci. 🙂 Autor má zde uváděné základní myšlenky většinou propracované do hloubky, do blogu pro veřejnost však není vhodné uvádět příliš složité formulace. Autora ale baví komunikovat s veřejností, proto tato forma s někdy expresivním vyjadřováním, přehnané nadpisy, které k popularizaci asi patří. Některé blogy jsou však čistá věda, ba dokonce mainstream, některé (asi většina) jsou kritické úvahy snažící se formulovat nové nápady, některé jsou opravdu jen sci-fi nebo spíše sci-sci-fi.

 

Životopis

Narodil se 21. dubna 19** v Ostravě. Zde vystudoval Chemickou průmyslovku a poté interdisciplinární obor Systémové inženýrství na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské (VŠB).

Po studiích působil rok jako 3. tavič vysoké pece a pak 2 roky na Ekonomické fakultě VŠB jako aspirant (studium CSc.). Pak se přestěhoval do Prahy, kde působil na Ústředním dopravním institutu (ke konci jako vedoucí katedry řízení), což byla vzdělávací organizace Ministerstva dopravy a spojů. Od roku 1988 do roku 2001 vyučoval na Universitě Karlově, konkrétně na Matematicko-fyzikální fakultě a zejména pak na Přírodovědecké fakultě UK, externě na FAMU, AVU a Filosofické fakultě UK.

V následujících dvou letech působil v soukromé sféře v oblasti IT vzdělávání a digitální fotografie. Poté se přestěhoval do zahraničí, kde byl zpočátku na rodičovské dovolené a poté pracoval 6 let v oblasti evropské počítačové bezpečnosti. Kratší dobu působil jako evropský expert pro „Future and emerging technologies“, zejména pro rozšířenou a smíšenou realitu. Nyní pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

 

Intelektuální život

Od mládí se intenzivně zajímal o sci-fi, fyziku a filosofii fyziky. Ve 13 letech navštěvoval kurz kvantové fyziky a kvantové chemie na VŠB a věnoval se soukromému studiu na rozhraní fyziky a filosofie. Zúčastňoval se, počínaje základní školou, různých olympiád a uspěl zejména v matematických. Navštěvoval městský Klub mladých matematiků v Ostravě.

 

Studia

Vystudoval Chemickou průmyslovku v Ostravě, obor chemická technologie. Poté nastoupil na studium interdisciplinárního obor Systémové inženýrství (kybernetika, počítače, ekonomika, teorie řízení, teorie systémů) na Ekonomické fakultě VŠB. Od rektora získal individuální studijní plán. Největší vliv na něj po dobu studií měl obor obecná teorie systémů, hraničící s filosofií.

Po ukončení studia a po roční dělnické praxi pracoval dva roky na téže fakultě jako aspirant (1983-1984). V této době zpracovával program na analýzu ekonomických ukazatelů a soukromě, částečně úspěšně, modeloval průchod kvantových částic dvěma štěrbinami a samo-interferenci této částice. V rámci této práce navrhl experiment poukazující nerozlišitelnost náhodných a pseudonáhodných čísel.

 

Akademická sféra

V roce 1985 nastoupil na katedru řízení Ústředního dopravního institutu, kde se věnoval exaktním metodám řízení, počínajícímu rozvoji výpočetní techniky (počítač SM 3-20) a obecné teorii systémů. Sepsal několik učebních textů, z nich stěžejní byl text Obecná teorie systémů. Z politických důvodů (připravoval např. text Krize socialismu) odešel v roce 1988 na Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde učil filosofii fyziky a matematiky.

Přes 10 let působil následně na Přírodovědecké fakultě UK, kde učil zpočátku teorii systémů. Po přechodu z Katedry demografie a geodemografie na Ústav aplikací matematiky a výpočetní techniky začal vyučovat výpočetní techniku, zejména právě se rozvíjející Internet (rok 1995). Byl administrátorem unixového SGI serveru. V roce 1997 poprvé začal přednášet semestrální kurz „Filosofie virtuální reality“, který byl otevřený jak pro celou Karlovu universitu, tak pro všechny vysoké školy v ČR. Byl to také zřejmě první internetový vysokoškolský kurz v ČR. V rámci tohoto kurzu prezentoval vlastní filosofickou koncepci zvanou infinitní relativně fraktální strukturální fenomenologie a její aplikace do teoretické fyziky (viz např. „Technologie výroby času„), psychologie (přednáška „Byl jsem Franzem Kafkou“), sociologie a fyziologie (viz „Technologie výroby Boha„), atd. Populární nástin zmíněné tzv. totální fenomenologie lze najít v textu „Technologie výroby skutečnosti“ nebo ve specificky zaměřeném konferenčním textu „Skutečnost jako přirozená virtuální realita“ (viz publikace a reference).

 

Mensa

Některé ze zmíněných přednášek, jako například „Naučte svého psa kvantovou mechaniku“, byly původně vytvořeny jako popularizační přednášky společnosti Mensa ČR, spolku lidí s IQ nad 130, jehož byl předsedou v letech 1991 až 1997. Zároveň reprezentoval národní Mensu jako člen Mezinárodního výboru ředitelů (IBD) Mensy International a byl členem Mezinárodní rady (IGC) světové Mensy. V té době také založil a vedl Einsteinovu společnost, což byla společnost lidí s IQ nad 150. Poměrně aktivně vystupoval v médiích, televizích, rádiích a publikoval články v časopisech. V letech 1991-96 založil a organizoval soutěže pro geniální dívky Miss Mensa a Miss Einstein (dívky s IQ nad 150), od roku 1996 do roku 2001 pak realizoval soutěž Miss Internet, kde intelektuální schopnosti soutěžících tvořily většinu kritérií výběru vítězek. Partnery této soutěže byly firmy IBM, Microsoft, Seznam.cz, CK Fischer, Czechoslovak models, Autocont atd.

V roce 2000 pracoval jako kreativec v projektu vědecko-vzdělávacího centra E-area. V rámci tohoto projektu prezentoval již zmíněnou filosofickou koncepci inspirovanou virtuální realitou a to třeba také v RIBA – Royal Institute of British Architects v Londýně nebo v rámci Fóra 2000 na Pražském hradě v sekci „Globalizace a cyberhumanismus“. Navrhl a spolurealizoval virtuální model speciální teorie relativity, který byl za podpory společnosti Silicon Graphics Incorporation a projektu Praha – Evropské město kultury 2000 prezentován poradenské společnosti Andersen consulting.

V letech 2001 a 2002 pracoval v soukromém sektoru, zpracovával Státní informační politiku pro vzdělávání jako zaměstnanec European Institute for IT Education a poté krátce pracoval v oblasti digitální fotografie jako zaměstnanec Institutu digitální fotografie Ondřeje Neffa.

 

Působení v zahraničí (2003-dosud)

Po přestěhování do Belgie se v letech 2003-2006 velmi věnoval digitální fotografii, zejména tzv. High dynamic range fotografii (HDR) a byl pionýrem tzv. reflexní HDR fotografie. V roce 2004 měl výstavu fotografií „ČR ve stylu Franze Kafky“, která byla součástí oficiální prezentace ČR u příležitosti vstupu do EU. Další výstava, pod záštitou komisaře Špidly a Českého stálého zastoupení při EU, byla u příležitosti Českého předsednictví EU, v hlavní budově Evropské komiseBerlaymontu. V roce 2008 pak připravil putovní výstavu po eurocentrech České repubiky pod názvem „Tak trochu jiný Brusel“, iniciovanou Úřadem vlády ČR. V roce 2004 prezentoval svou koncepci počítačem podporované empatie(CAE) z roku 1997 na fóru evropských expertů. V roce 2005 pracoval jako evropský expert pro smíšenou a rozšířenou realitu v rámci výzvy Budoucí a vznikající technologie 6. Rámcového programu. Od roku 2007 působil 6 let jako evropský expert pro počítačovou bezpečnost a obecnou bezpečnost. V současnosti pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

Od roku 2012 znovu oživuje svou činnost v oblasti filosofie fyziky a filosofie. Tato témata v populární formě zveřejňuje na své blogu (iDnes) a zakládá na Facebooku skupinu Filosofie (Metafyzická systemologie). K dispozici je např. videozáznam jedné z jeho přednášek s názvem „Je čas pouhá iluze?“ ze srpna 2016.

 

Zájmy

Vždy aktivně sportoval, v mládí (17-18 let) se závodně věnoval silniční cyklistice, stejně pak několik let od roku 1997. V období let 1988 až 1995 se věnoval dálkovým běhům (nejlepší čas v maratónu 2:45:01).

 

Publikace (není-li uveden autor, je autorem JF)

Kolektiv : Přehled hlavních ekonomických ukazatelů pro řízení VHJ, VŠB Ostrava, 1984

Kolektiv : Ekonomické hry a základní oblasti jejich využití, VŠB Ostrava, 1986

Fikáček J., Skýva L.: Základy aplikací mikropočítačů v dopravě, ÚDI Praha, 1986

Obecná teorie systémů, ÚDI Praha, 1987

Co je to systém a systémový přístup, PřF UK Praha, 1987

Slovník nejpoužívanějších systémových pojmů, ÚDI Praha, 1987

Observaciones sobre questiones filosoficas de la direction,ÚDI Praha, 1987

Obecná teorie systémů dnes, In Sborník 19.konference o systémovém inženýrství, DT ČSVTS Praha, 1987

Introduction breve en la teoria de sistemas, ÚDI Praha, 1988

Systémové vlastnosti v dopravě, ÚDI Praha, 1988

Iděntifikácija i děfinicija sistěmy, In sborník mezinárodního demografického postgraduálu, PřF UK Praha, 1989

Moderní programové vybavení pro řízení I – Textové procesory, ÚDI Praha, 1989 (WordStar)

Moderní programové vybavení pro řízení II – Databáze, ÚDI Praha, 1989 (dBase II)

Asnovy sistěmnovo padchoda, In Měždunarodnaja letňaja škola děmografiji i demogeografiji, PřF UK Praha, 1989

Textový editor Text602, Smile, Praha 1990

Technologie výroby Boha, Smile, Praha 1991

Naučte svého psa kvantovou mechaniku, Smile, Praha 1992

Technologie výroby Boha, Technický magazín, č.4, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Superperpetuum mobile podle pana Fikáčka, č.10, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Editor D (manuál programátorského editoru pro UNIX), Daněk software, Hodonín 1994

Rádio, televize a co dál? Virtuální realita, Ekonom, č. 41, ročník XXXVIII, Praha 1994, ISSN 1210-0714

Proč chytří lidé dělají takové hlouposti?, Ekonom, č. 52, ročník XXXX, Praha 1996, ISSN 1210-0714

Skutečnost jako přirozená virtuální realita, 1997

Úvod do Internetu a WWW, Karolinum, Praha 1998, 69. str. ISBN 8071845329.

Technologie výroby skutečnosti, E-area, 1998

Manuál ISŠU I.etapy SIPVZ (ISŠU – informační systém školení učitelů, SIPVZ – státní informační politika ve vzdělávání), MŠMT, Praha 2002

Jan Fikaček – fotografický profil s HDR fotografiemi, Digital Photographer, č. 6, Kijev 2006, registracia KB č. 10903, podpisnoj inděx 91153

HDR fotografie Zazděná řeka a Zábradlí Evropské komise, DIGI foto, č. 3, Brno 2007, ISSN 1801-0873

Náhoda neexistuje, a přesto se jí nelze zbavit, Neviditelný pes/Lidovky.cz, 8.5.2007, kopie zde

Dinant Aerial View by Jan Fikacek (dvoustránková HDR fotografie), Digital Photo, č. 105, Peterborough (UK) 2008, ISSN 1460-6801

Jan Fikacek – Portfolio Tchéque (fotografický profil s celostránkovými HDR fotografiemi), Phot’Art International, č.15, Armentiéres (France) 2009, ISSN 1950-9928

Jan Fikacek – photo exhibition SUrREAL EUROPA IN A CZECH WAY, in the Berlaymont (the main building of the European Commission), 2nd March to 30th April 2009, in the occasion of the Czech presidency to the EU, http://www.fikacek.cz/Berlaymont/

Photo de la semaine – SurReal in the Berlaymont: HDR photo „Two metal organisms from deep, eating the Earth“ by Jan Fikáček, Commission en direct, č. 509, Communautés européennes (c) 2009, ISSN 1830-5598

SurReal Europe – Photo exhibition by Jan Fikáček, Art in the Commission Buildings 2005-2010, European Union (c) 2010, Bruxelles, ISBN 978-92-79-15212-2, doi: 10.2798/11176

Belgické fotografie Jana Fikáčka (fotografický profil s 12 celostránkovými HDR fotografiemi), revue Prostor, 3. a 4. číslo XXX. ročníku, Praha 2012, ISSN 0862-7045

Přednáška „Je čas pouhou iluzí?“ (11.8.2016): https://www.youtube.com/watch?v=nyMOuaa7hF0

Budeme otroci umělé inteligence?, Nevšední svět, 9.3.2017

Existují paralelní vesmíry velmi podobné našemu?, Nevšední svět, 3.4.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Objective Source E-Learning (OSEL), ISSN 1214-6307, 10.5.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Nevšední svět, 15.5.2017

Teorie všeho jako filosofie mrtvá už při narození, Nevšední svět, 23.6.2017

Jsme mrchožrouti nekonečna, Nevšední svět, 3.8.2017

Proč se tolik bojíme zvuků nočního lesa, Prima ZOOM magazín, 15.8.2017

Experimentální filosofie jako efektivní cesta k revoluci ve fyzice, ERGOT, ISSN 2533-7564, 3.9.2017

Nekonečno jako mechanický bůh, ZAJIMAVOSTI.info, 10.11.2017

Bojíte se IQ svého psa? Jestli ne, nebojte se umělé inteligence… zatím, ZAJIMAVOSTI.info, 12.11.2017

Proč je realita jen v našem vědomí a proč není zcela pevná, ZAJIMAVOSTI.info, 15.11.2017

Dnešní fyzice chybí…. více fyziky, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá, ZAJIMAVOSTI.info, 18.11.2017

Je filosofie mrtvá, jak tvrdí geniální fyzik na vozíčku?, ZAJIMAVOSTI.info, 21.11.2017

Stvořil vesmír pro nás bůh?, ZAJIMAVOSTI.info, 25.11.2017

Umělá inteligence hledá pravdu, ZAJIMAVOSTI.info, 26.11.2017

Supratekutá Schrödingerova kočka, ZAJIMAVOSTI.info, 29.11.2017

Vidíme hvězdy v minulosti nebo v současnosti?, ZAJIMAVOSTI.info, 2.12.2017

Jak na multivesmíry, ZAJIMAVOSTI.info, 5.12.2017

LEGO jako důkaz, že je antropický princip nesmysl, ZAJIMAVOSTI.info, 7.12.2017

Chvála lidské hlouposti, ZAJIMAVOSTI.info, 9.12.2017

Perpetuum mobile objeveno, ale je trochu nepraktické, ZAJIMAVOSTI.info, 12.12.2017

Kvantová mechanika je mrtvá, ZAJIMAVOSTI.info, 15.12.2017

Jsme mrchožrouti nekonečna, ZAJIMAVOSTI.info, 17.12.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, ZAJIMAVOSTI.info, 20.12.2017

Teorie všeho jako filosofie mrtvá už při narození, ZAJIMAVOSTI.info, 22.12.2017

Morálka jako výsledek vyšších zákonitostí, ZAJIMAVOSTI.info, 25.12.2017

Jaké IQ má Bůh a jaké vesmír, ZAJIMAVOSTI.info, 27.12.2017

Je umělá inteligence úplně blbá?, ZAJIMAVOSTI.info, 30.12.2017

Filosofický idealismus – zhoubná nemoc poznání, ZAJIMAVOSTI.info, 20.1.2018

Je elektron jen myšlenka, dokud jej nevidíme?, ZAJIMAVOSTI.info, 20.1.2018

Jan nezabít člověka při teleportaci, ZAJIMAVOSTI.info, 1.2.2018

Má nositel Nobelovy ceny pravdu a existují časové krystaly?, ZAJIMAVOSTI.info, 8.2.2018

Vidíme hvězdy v minulosti nebo v současnosti?, Mensa, č. 1/2018, Praha 2018, ISSN 1211-8877

Proč je nekonečno pavěda, ZAJIMAVOSTI.info, 14.2.2018

Zvuková černá díra, ZAJIMAVOSTI.info, 18.2.2018

Existuje vůbec pravda nebo je vše jen věc názoru?, ZAJIMAVOSTI.info, 21.2.2018

Teorie relativity hraním si s „kostkami“ na vašem stole, ZAJIMAVOSTI.info, 27.2.2018

Skutečnost jako pevný model lodi v „láhvi“ našeho vědomí, ZAJIMAVOSTI.info, 3.3.2018

Matematický vesmír a chybičky pana Tegmarka, ZAJIMAVOSTI.info, 7.3.2018

Přednáška “Teorie relativity pro ty, kdo si myslí, že ji nikdy nepochopí“, YouTube, 8.3.2018

Fotografie z přednášky “Teorie relativity pro ty, kdo si myslí, že ji nikdy nepochopí“, Inspiration tchèque, 8.3.2018

Má větší fantazii člověk nebo vesmír?, ZAJIMAVOSTI.info, 12.3.2018

Je vesmír jen počítačovou simulací?, ZAJIMAVOSTI.info, 17.3.2018

Důkaz neexistence boha, ZAHADY.info, 22.3.2018

Důkaz neexistence ateistického boha, ZAHADY.info, 27.3.2018

Proč je matematika hmotná a váží miliony tun, ZAHADY.info, 3.4.2018

Rozuměl Einstein teorii relativity?, ZAHADY.info, 8.4.2018

Mohou být černé díry průhledné?, ZAHADY.info, 12.4.2018

Kde si můžeme přečíst svůj osud, ZAHADY.info, 13.4.2018

Co formovalo „mimozemský“ amazonský jazyk Pirahá bez číslovek, barev a času, ZAHADY.info, 19.4.2018

Je čas jen iluze?, ZAHADY.info, 20.4.2018

Proč neexistuje paradox dvojčat, ZAHADY.info, 22.4.2018

Existují přesné kopie našeho vesmíru?, ZAHADY.info, 28.4.2018

Teorie relativity pro ty, kdo si myslí, že ji nikdy nepochopí, ZAHADY.info, 5.5.2018

Archeologie chaosu, ZAHADY.info, 16.5.2018

Byl Stephen Hawking tak geniální jako Albert Einstein?, ZAHADY.info, 19.5.2018

Albert Einstein neznámý, ZAHADY.info, 24.5.2018

Odkud se bere čistá energie bez hmoty?, ZAHADY.info, 29.5.2018

Žijeme či nežijeme v počítačové simulaci (našich potomků)?, ZAHADY.info, 31.5.2018

Existuje kvantová náhoda?, ZAHADY.info, 4.6.2018

Proč neexistuje nula, ZAHADY.info, 8.6.2018

Tajemné nekonečno jednoduše (1), ZAHADY.info, 13.6.2018

Proč se tolik bojíme zvuků nočního lesa (fenomenologie), ZAHADY.info, 18.6.2018

Náboženský kolaps geniality, ZAHADY.info, 23.6.2018

Jak ihned navázat kontakt s mimozemšťany – praktický návod, ZAHADY.info, 26.6.2018

Teorie relativity jako symetrický klam a iluze?, ZAHADY.info, 28.6.2018

Jak pochopit Einsteinovu relativitu za pár minut, ZAHADY.info, 1.9.2018

Je Země placatá a objevili jsme černé díry v roce 1783?, ZAHADY.info, 4.9.2018

Náhoda neexistuje a přesto se jí nelze nikdy zbavit, ZAHADY.info, 9.9.2018

Jsou temná hmota a temná energie vůbec v našem vesmíru? (sci-phi), ZAHADY.info, 14.9.2018

Důkaz, že náhoda je jen iluze, ZAHADY.info, 15.9.2018

Objevila filosofie atomy náhodou?, ZAHADY.info, 17.9.2018

Byla Hawkingova mysl svobodná?, ZAHADY.info, 24.9.2018

Má exaktní věda dokonalé pravdy a dogmata?, ZAHADY.info, 26.9.2018

Řeší kapka vody Zenonovy paradoxy letícího šípu a želvy, aneb je pohyb jen iluze?, ZAHADY.info, 2.10.2018

Proč neexistuje prostoročas, ZAHADY.info, 9.10.2018

Pochopte čtyřrozměrný prostor za pár minut, ZAHADY.info, 20.10.2018

Co skutečně znamená rovnice E=mc^2, ZAHADY.info, 22.10.2018

Proč čas není čtvrtá dimenze, ZAHADY.info, 30.10.2018

 

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Fikáček

Osobní blog věnovaný fyzice a filosofii: http://fikacek.blog.idnes.cz/

Starší filosofické texty: http://www.fikacek.cz/categ-filosofie.html

Osobní facebooková stránka: https://www.facebook.com/jan.fikacek

Profil na LindeIn: https://be.linkedin.com/in/jan-fikacek-1845563

Rozhovor v časopise Mensa: http://casopis.mensa.cz/rozhovory/exmensan_jan_fikacek.html

Svobodová H.: Exmensan Jan Fikáček, časopis Mensa, č. 3, ročník XV, Praha 2007, ISSN 1211-8877

Facebooková skupina Filosofie (Metafyzická systemologie): https://www.facebook.com/groups/235413043298265/

Přednáška Technologie výroby boha: http://www.fikacek.cz/buh.pdf

Výběr fotografií: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/lide/7929/fotografie/?razeni%5Bpoint_count%5D=2

Výběr fotografií: https://www.facebook.com/jan.fikacek/media_set?set=a.119398308095387.7981.100000756559389&type=3

http://www.digineff.cz/art/tvorba/051125nejlepsi.html

fotografická výstava Tak trochu jiný Brusel http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/tak-trochu-jiny-brusel nebo http://www.fikacek.cz/eurocentra2006-7/

http://www.fikacek.cz/bxl2004/JanFikacekA4.pdf

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7516

http://mobil.idnes.cz/tiskova-zprava-finale-miss-internet-v-primem-prenosu-pdr-/mob_tech.aspx?c=981129_0003910_mob_aktuality

http://www.e-area.cz/main.html

https://cordis.europa.eu/pub/ist/docs/fet/ie-jan05-sac-19.pdf

YouTube
Zahady.info

You must be logged in to post a comment Login