adminml

Jaký osud čeká svět bez lidí?

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

Jaký osud čeká svět bez lidí? Co se bude dít, až tu nebudeme? A jak dlouho vydrží stopy našeho působení na této planetě?

01

Promyšlené odpovědi na tyto otázky předkládá například dokumentární film Life After People, scénáristy a režiséra Davida de Vriese a producenta Vincenta Lopeze, z A&E Television Networks z roku 2008. Život po lidech ale komentuje, podle odhadované novodobé dějové linky i celá řada vědců, specialistů ve svých oborech.

P. S. Všechny následující hypotézy skutečně odpovídají aktuálním představám vědců o vývoji světa bez lidí. Pouze uváděná jména odborníků jsou smyšlená – článek je úryvkem z románu Trubač, který vyšel v roce 2013 v nakladatelství Bez vydavatele: ODKAZ

Kopie - Trubač

Čas „0“ lidé zmizeli…

„Jen si to představte: všichni lidé zmizeli. Teď! V tomto okamžiku. Okupování planety Země člověkem skončilo. Startuje nový kalendář, píše se rok nula,“ vítá účastníky populárních přednášek americký sociolog, ekolog a filozof Aaron Millman ze Seattle Pacific University. Nejenom podle něj se již velice brzy po vypaření lidí zhroutí energetická síť. Do elektráren už totiž nikdo nezaváží palivo. Dokonce i atomové elektrárny se mají do dvou dnů samy přepnout do úsporného režimu. „Energetická síť v celém světě kolabuje. Elektrárny jedna za druhou odpadávají jako kostky domina,“ startuje vizionář neobvyklý příběh bez dosavadních hlavních hrdinů.

„V bývalých lidských sídlech začínají hnít všechny potraviny v nefunkčních chladničkách a mrazničkách. V obchodech i domácnostech. Rozkládá se ale i další jídlo volně uložené na pultech a ve spížích,“ navazuje švýcarský expert na výživu Wilhelm Müller ze Světové zdravotnické organizace WHO.

V bytech a domech hromadně hynou domácí mazlíčci, psi a kočky, kteří si sami nedokáží otevřít konzervy. Umírají ale i ti nepřirozeně vyšlechtění bývalí nejlepší přátelé člověka, kterým se daří uniknout ven. „Například všichni tlustí psi s krátkýma nohama. Jsou ztraceni. Doposud byli zvyklí jen lenošit a žrát. Sami o sebe se nedokáží postarat. Neumějí hledat, neumějí pátrat a objevovat, což vždy bylo a stále je mimořádně důležité“ zdůrazňuje britský biolog Richard Grant z University of Birmingham.

Ani doposud suverénní domácí škůdci, myši a krysy, ale překvapivě nemají na růžích ustláno. „Byli na nás také silně závislí. Parazitovali. Sami žít neuměli a neumějí,“ popisuje Grant aktuální zkázu domácích hlodavců. Myši a krysy, podle něj, po sežrání všeho lidmi uskladněného jídla vyrážejí do neznámé divoké přírody, kde se stávají snadnou kořistí dravců.

„Dravci se přibližně půl roku po zmizení lidí vracejí i do měst,“ posouvá děj kupředu ruský evoluční biolog Vladimír Ivanovič Petrenko z moskevské Lomonosovy univerzity. Divoká zvířata, srny, vlci i medvědi se odvažují vstupovat i do míst, kterých se dříve bála a ze kterých měla, kvůli lidem, panickou hrůzu. „Dlouho jsme je utlačovali, dlouho jsme je zabíjeli. Teď jsou najednou volní a svobodní a vracejí se do míst, ze kterých jsme je vytěsnili,“ vysvětluje Petrenko.

1 rok po lidech…

Jeden rok po vypaření lidí se, kdysi šedivé, metropole začínají zelenat. „Všude, kam svítí slunce, něco kvete. Svět je zase pestrý a barevný,“ usmívá se francouzský architekt Jean-Michel Quinon z IFLA – Mezinárodní federace krajinářských architektů. Růstu zeleně napomáhají i přirozené požáry způsobené blesky. Městská spáleniště plná dusíku se totiž stávají živnou půdou pro další rostliny.

5 let po lidech…

Pět let po lidech mizí silnice pod zeleným pažitem. Tráva, keře a stromy už rostou takřka všude. I uvnitř budov.
Dvacet let po lidech se začínají drolit a rozpadat první betonové stavby. „Voda, která zatéká do spár se rozpíná, odtlačuje od sebe okraje štěrbin a jako hydraulický hever nekompromisně trhá stavební materiál. Doposud zdánlivě nezničitelné zdi pukají jako křehké baňky. Do vzniklých trhlin navíc pronikají další a další vlhké kořínky rostlin, které rozpad zdí násobí a urychlují,“ popisuje drolení a praskání kanadský stavební inženýr, specialista na stavby mol, Bryan Murray.

25 let po lidech…

Dvacet pět let po lidech začínají hromadně vypadávat teplotními výkyvy uvolněná skla v mrakodrapech. „Výškovými budovami se začíná prohánět vítr. Tím intenzivněji, čím je okenních tabulí méně,“ mává rukou v povětří bahrajnský stavební inženýr a specializovaný aerodynamik Yusuf Mubarak Sijadi.

V již volně prostupných budovách se skvěle daří přizpůsobivým holubům. Přibývá ale i dalších, člověkem neutiskovaných zvířat. Například vlků je každým rokem šestkrát víc.

40 let po lidech…

Čtyřicet let po lidech mizí na venkově vesnice s dřevěnými domky. Likvidují je termiti, houby a plísně. „Pomalu se ale rozpadají i kamenné stavby. Stará se o to sůl, která proniká do spárů a drtí kámen. Zvlášť patrné je to v bývalých lidských sídlech na mořském pobřeží s vlhkým, slaným ovzduším,“ ukazuje pod mikroskopem rostoucí solné krystaly brazilský geolog Joaquim Gregório.

Čtyřicet let po lidech se také dramaticky protrhávají přehrady z navezené zeminy a kamení. „Je to rachot! Přehradní hráze za ohlušujícího rámusu praskají, vytryskávají z nich mohutné gejzíry vody a obří vlny se s hlasitým syčením a bubláním řítí dolů do údolí a strhávají vše, co jim stojí v cestě! Klid nastává až ve chvíli, kdy už opět tečou krajinou jen původní řeky,“ popisuje záplavu i zklidnění tádžický konstruktér největších přehrad na světě Bakiev Olim Ergashevich.

75 let po lidech…

Sedmdesát pět let po lidech pomalu rezaví a mizí naprostá většina z šesti set milionů automobilů, které kdysi brázdily světové silnice.

100 let po lidech…

Sto let po lidech se proudce zhoršuje stav největších visutých mostů. Železo v jejich nosných ocelových lanech se mění v prach. „Jednoduše oxiduje,“ komentuje přirozený proces belgický stavitel ocelových konstrukcí Jonathan Deghelt. Největší mosty, například Brooklyn Bridge v New Yorku nebo Golden Gate Bridge v San Franciscu, s rachotem padají do řek a mořských zálivů.

Jedna za druhou zanikají i kulturní upomínky na lidskou civilizaci. „Knihy v knihovnách? Pokud se do nich pustí plísně, nevydrží víc než sto let,“ pokládá na stůl ukázkovou plesnivou publikaci rakouská konzervátorka Stephanie Hajek z Nationalbibliotek ve Vídni.

Po stu letech podléhají zkáze i klasické fotografie a filmy z acetátové celulózy. „Rozpouštějí se a rozpadají v prach,“ otevírá kulatou plechovou krabici italská konzervátorka Mara de Nardi z Fondazione Cineteca Italiana v Palazzo Dugnani v Miláně.
Dokonce ani digitální média nevydrží věčně. „Životnost CD a DVD je přibližně jen několik desítek až stovek let,“ doplňuje srbský IT expert Dragutin Miajilovic.

150 let po lidech…

Sto padesát let po lidech se propadají stropy podzemních tunelů pod městy. Podzemím i po povrchu si začínají razit cestu doposud spoutané řeky, potoky a potůčky. „A nad nimi se vše ještě více zelená. Rostliny šplhají i do nejvyšších pater mrakodrapů, které nyní připomínají neobvyklé svislé květinové zahrady,“ představuje novou podobu metropolí přednášející Aaron Millman.

V bizarně vyhlížejících prosluněných mrakodrapech, prorostlých rostlinami, žijí sto padesát let po lidech desítky druhů zvířat. Létají kolem nich a hnízdí v nich ptáci a ve stinných zákoutích mezi schodišti pod oblaky loví i šelmy, například kočky. „Ty jsou teď královnami výšek. Užívají si hojnosti a svobody desítky metrů nad zemí s impozantním výhledem na podivuhodně zelené město plné nového života,“ hladí jednu z kočičích krasavic biolog Richard Grant.„Ano, ano, zvlášť seshora nyní vypadají bývalá lidská sídla opravdu úchvatně. Šeď vystřídaly jasné barvy. A mrtvý beton nahradily květy a šumící listí. Zeleň se rozprostírá až do dáli, k oceánu. Je to nádhera, naprostá nádhera!“ nechává se unést krajinář Jean-Michel Quinon.

Po skončení éry lidí podivuhodně ožívají právě i kdysi devastované oceány. „V bývalých námořních přístavech si nyní hrají delfíni a zpívající velryby – keporkaci. A dál od břehů? Ryb je opět tolik, že je ani nespočítáš! Oceány klokotají životem!“ obdivuje změny i australský mořský biolog Ian Perry z University of Queensland.

200 let po lidech…

Dvě stě let po lidech se díky korozi, vodě v základech a působení větru hroutí nejznámější obří železné a ocelové stavby. Empire State Building v New Yorku, Willis Tower v Chicagu, Space Needle v Seattlu, Eiffelova věž v Paříži …

500 let po lidech…

Pět set let po lidech padají poslední železobetonové stavby.

1000 let po lidech…

Tisíc let po lidech mizí v náruči zeleně i poslední stopy po městech. Vše se navrací do prapůvodní podoby. Vesnice a města vystřídaly lesy a džungle.

10 000 let po lidech…

Deset tisíc let po lidech už upomíná na pyšné lidské stavitele jen několik málo gigantických staveb: Velká čínská zeď, Velká pyramida v Gíze…

„Příroda ale nakonec jasně vítězí. Na místech, která kdysi obýval člověk vzniká nová krajina. Kopce, údolí… Nezávisle na člověku existuje novodobá rostliná a živočišná říše. Planeta Země si žije svůj nový příběh. Plný života, ale přitom bez lidí…“ uzavírá vyprávění Aaron Millman.

 

Země bez lidí v románech

Postapokalyptický svět, ze kterého takřka zmizela lidská rasa představuje ve své knize například francouzský spisovatel Robert Merle. V románu Malevil ODKAZ, z roku 1972, popisuje francouzský venkov po jaderném výbuchu. „Znenadání propuklo cosi šíleného. Rachot, který dokáži vylíčit jen v přirovnáních a ta se mi ještě zdají všechna směšně ubohá. Jako když burácí hrom, řvou pneumatická kladiva, ječí sirény, letadla prorážejí zvukovou bariéru a nebo se pominou lokomotivy,“ komentuje těžko uvěřitelné vjemy hlavní hrdina Malevilu Emanuel Comte. On i jeho přátelé mají štěstí, přežívají explozi jaderné pumy, když zrovna ochutnávají víno v hlubokém sklepení hradu. Krajina kolem ale dostává přímý zásah, žár ji seškvařuje na uhel.

Malevil (1981):

 

Zdánlivě nevinným ohňostrojem zelených meteoritů začíná i podobně laděný román Den trifidů ODKAZ, britského romanopisce Johna Wyndhama. Pacient na očním oddělení londýnské Nemocnice sv. Merryna, William Masen, všemi oceňované brčálové divadlo nevidí, má totiž ještě po ošetření zraku na očích obvazy. Když si ale gázy sundavá, zjišťuje, že takřka všichni ostatní vidoucí – oslepli! A většina z nich navíc život ve tmě nezvládá, páchají sebevraždy nebo hynou při setkáních s dalším románovým fenoménem, rostlinou – trifidem. „Na vrcholku trifida se nachází kalich s jedovatou tekutinou a smotané žahadlo, které se vystřeluje na oběť, kterou následně jedem usmrtí. Oproti tradičním rostlinám má schopnost se pohybovat kývavým pohybem,“ představují rostlinného zabijáka pěstovaného původně kvůli oleji, scifi experti.

Den trifidů (1962):

 

Svět bez lidí popisuje čtenářům i maďarský autor Péter Bogáti ve své postapokalyptické knize Poslední člověk ODKAZ. Jeho hlavní hrdina C. Robinson: provozní inženýr v nukleárním výzkumném středisku, prožívá konec světa náhodou uzavřený v hale z absolutně nepropustného KD materiálu. A také on se po výstupu ven nestačí divit. Všichni lidé se totiž vypařili, rozpustili se v mlhu a zůstaly po nich jen hromádky šatstva. „Stál jsem tam naprosto nechápavě… Chodník byl poset obleky… Ty obleky křičely stále hlasitěji, že v nich zcela nepochopitelně scházejí ti, kteří je nosili. Nikdy jsem nebyl ve válce, ale nemyslím, že by tisíce mrtvol po bombardování nebo po salvách z pušek mohly poskytovat příšernější podívanou,“ popisuje Robinson svůj první kontakt s památkami po zmizelých.

 

Martin Lavay

02

 

 

 

Klikněte si na rubriku, do které se chcete podívat:


Záhady

UFO

Duchové

Yetti, bigfoot

Pterosauři

Djatlov

Vodní příšery

Tasmánský tygr

Ještěři

Kruhy v obilí

HUM

Cestování v čase

Zajímavá věda

Optické klamy

Písničky

Burian

Hlavolamy

Novinky

Můžete se ponořit ještě hlouběji do archivu:


Kuriozity
Skryta 
Komiksy

Rychlé šípy

Štika

Co
Kreslene vtipy Sport Svět z výšky Legendární reklamy Děs, běs, katastrofy tipy Finty Jak se vyrábí Zpevak autotrpaslici Zajímavosti o Chorvatsku Skládání bankovek 
Marže

Povídky

Extra

A třeba i ještě hlouběji, kde jsou skryté rubriky Zahady.info:


Skutečná pravda

Eugenika

Svět bez lidí

Chemtrails

Islám

Šifra

Luiz Antonio

Sprostí klasikové
Sex

Zahady.info
Zahady.info

Zahady.info: Záhady, dobrodružství, věda, historie, zajímavosti…

You must be logged in to post a comment Login