adminml

FRAKTÁLNÍ VESMÍR (Zajímavá věda)

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

FOTO: Ilustrační foto

 

Petr Bajnar: Fraktální vesmír

Je to již velmi dávno, kdy člověk poprvé obrátil své oči k hvězdné obloze a začal se zamýšlet nad tajemstvím vesmíru. Po čase objevil, že stejně jako pozemský svět, i svět nebeský je řízen neměnnými zákony.

V té době nebyla věda oddělena od náboženství, tak jako je tomu dnes. Studiem přírody a vesmíru se zabývali kněží, žijící v klášterech. Vesmír byl vnímán jako živý organismus. Jako dílo Boha stvořitele. Odlesky starého poznání můžeme najít na různých místech světa. Jedním z těchto míst je i starověký Egypt. Tři nejznámější staroegyptské pyramidy v Gíze byly postaveny přesně podle postavení hvězd v hlavním pásu souhvězdí Orion kolem roku 10 000 př.n.l. Že by šlo o pravou dobu jejich vzniku?

FOTO: Pyramidy v Gize (pixabay)

 

Někdy v tomto čase podle dávných legend žil v Egyptě velký mudrc Hermes Trismegistos spojovaný s počátky hlubokého egyptského vědění. Je mu připisováno autorství textu na Smaragdové desce, obsahující větu „Jak nahoře, tak dole“, vyjadřující pochopení analogie mezi makrosvětem a mikrosvětem, kosmickým a pozemským děním, vesmírem a člověkem, duchovním a hmotným světem. Tato jednoduchá věta vyjadřuje nejen podstatu fungování astrologie, ale jak si později ukážeme i podstatu moderní fraktální geometrie popisující svět reálné přírody.

FOTO: Rosenkruciansky symbol Smaragdovy desky (wikipedie)

 

Ze staroegyptské moudrosti čerpal i velký řecký filozof starověku Pythagoras ze Samu v 6.stol.př.n.l. Vyslovil myšlenku že, vesmír je uspořádán harmonicky, podle zákonů posvátné geometrie. Na základě stanovení číselných poměrů oběžných dob planet, které jsou mimo jiné přímo úměrné jejich vzdálenosti od Slunce, vytvořil hudební stupnici. Říká se, že slyšel hudbu sfér. Byl jeden z mála lidí, kteří dokázali vnímat pohybující se planetu nejen zrakem jako ostře ohraničené fyzické těleso, ale také jako vibraci vytvářející zvukový vjem. Jeho chápání světa se tak přiblížilo dnešním kvantovým fyzikům studujícím mikrosvět, kteří také popisují částice, například elektrony jako tělesa a zároveň vibraci- vlnění. Na dílo Pythagora navázal na počátku novověku i slavný astronom a astrolog Johanes Kepler, který ve svém díle Harmonia Mundi předložil tři zákony pohybu planet.

FOTO: Keplerův model Sluneční soustavy ( wikipedie)

 

Z Keplerovy práce čerpal také anglický matematik a fyzik Isaac Newton, který díky objevu tří pohybových zákonů a gravitačního zákona se stal zakladatelem klasické mechaniky a fyziky. Je paradoxem, že právě s jeho jménem je spojována představa světa, jako obřího mechanického stroje, která nahradila dřívější představu vesmíru jako živého organismu. Newton se totiž ve skutečnosti věnoval matematice a fyzice spíše na vedlejší úvazek. Daleko více času věnoval studiu alchymie, oboru snažícího se pochopit fungování vesmíru na základě vzájemného působení ducha a hmoty, který dnes vnímáme více méně jako šarlatánství.

FOTO: Newton a Leibniz (pixabay)

 

Mechanickou představou vesmíru, která ve vědě dominovala v 18. a 19. století otřásly až dvě teorie počátku 20. století. Albert Einstein ve své speciální a později obecné teorii relativity prokázal, že prostor a čas nemůžeme oddělit od světa hmoty, jako dvě na ní nezávislé entity. Kvantová teorie nás zase přivedla k starým poznatkům o tom, že hmota ve své podstatě je jen myšlenkou, vibrací.

Další revoluci ve vědě na přelomu 20. a 21. století přinesly další dvě nové disciplíny, které posunuly opět do větších hloubek poznání reality světa: teorie chaosu a fraktální geometrie.

Teorie chaosu nás poučila o tom, že nikdy nebudeme schopni s jistotou předpovědět průběh žádného přírodního děje i kdybychom nasbírali sebepodrobnější data z mnoha měření. Zároveň nám ale ukázala, že jakýkoliv chaos v přírodě, či společnosti je vždy jen jednou stranou mince, jejíž opačná strana představuje řád. Tedy, že žádná náhoda ve skutečnosti neexistuje. Je to jen nepoznaný projev řádu v přírodě, který má svůj skrytý smysl v rámci celkového dění.

Fraktálová geometrie je s matematikou chaosu úzce spojena. Je grafickým výstupem nelineárních rovnic, které představují nejabstraktnější způsob vyjádření duchovních idejí-myšlenek, které určují strukturu a podobu našeho světa na všech jeho úrovních.

Fraktál je obrazec, který má několik zajímavých vlastností. Jeden základní motiv se opakuje stále znovu a znovu v různých rozměrových úrovních. Díky tomu je jeho obvod nespočitatelný. Jeho tvar je zpravidla velmi složitý, i když předlohou je jen jednoduchá rovnice. Má i vysokou estetickou hodnotu a jedná se tak zpravidla o krásné umělecké dílo.

FOTO: Fraktál v živé přírodě ( wikipedie) (Remi Joan)

 

Fraktální obrazce můžeme najít všude v anorganické i organické přírody. Můžeme jej spatřit v tvarech sněhových vloček, mraků plujících na obloze, hor a mořských pobřeží, v růstu stromů, ve větvení krevních řečišť či plicních sklípků…Můžeme jej ale spatřit i v struktuře a uspořádání samotného vesmíru a jeho součástí jako jsou například krásně zbarvené mlhoviny tvořené mezihvězdným plynem a prachem.

FOTO: Fraktální mlhovina (pixabay)

 

Stejně jako u živých organismů složených z buněk, tkání, orgánů, orgánových soustav, jedinců, společenstev, ekosystémů, tak i v uspořádání vesmíru vidíme hierarchickou strukturu. Hvězdné soustavy tvoří galaxie. Ty tvoří galaktické kupy a galaktické kupy zase nadkupy, rozměrově největší celky pozorované ve vesmíru dnešními astronomy. V nejvyšším měřítku se vesmír jeví jako veliká síť, kde oblasti plné galaxií střídají oblasti relativně prázdné. Dnešní počítačová technika dokáže vyrobit hezkou simulaci velkorozměrové struktury vesmíru.

FOTO: Rozložení galaxií v pozorovaném vesmíru (wikipedie) (Richard Powell)

 

Současná astrofyzika se ocitla v obtížích. Když dosadila známá data o vesmíru do svých rovnic, které pracují zpravidla jen s gravitací, podle dnešních astronomů jedinou silou, která určuje podobu vesmíru ve velkém měřítku, zjistila, že tu něco nesedí. Hvězdy v galaxiích a galaxie samotné se pohybují v reálu jinak, než by odpovídalo těmto rovnicím. Astronomové tak přišli s představou temné, dosud nikým nespatřené hmoty, jako řešení tohoto problému.

Přesto již v roce 1975 moderní tvůrce fraktálové teorie, francouzský matematik polského původu Benoit Mandelbrot ukázal, že námi pozorována podoba vesmíru od tvarů spirálních galaxií, po nerovnoměrné rozložení galaktických kup, velmi přesně odpovídá některým fraktálním strukturám modelovaným na počítači. Tedy, že pro popis struktury vesmíru a jeho vývoje daleko více než rovnice gravitace hodí koncepce, které tvrdí, že základními zákony utvářejícími podobu našeho vesmír jsou zákony chaosu a zároveň i principy harmonie, jak to učili již starověcí Pythagorejci a Kepler.

FOTO: Obraz fraktálu (pixabay)

 

V roce 1990 byla v naší zemi poprvé vydána kniha Bytí od českého filozofa Josefa Zezulky. V kapitole Život vesmíru Zezulka vyložil duchovní formou přijaté poznatky o struktuře vesmíru. Její základ tvoří nehmotná energetická centra, která tu byla již na počátku tvoření, jako kostra uspořádání budoucí hmotné podoby vesmíru vycházející z plánu Boha-Podstaty. V určitém čase se centra aktivovala a začala kolem sebe soustředit dosud rozptýlenou žhavou plynnou hmotu a díky tomu se začaly tvořit hvězdy a jejich oběžnice-původně rovněž žhavé planety. Gravitace, ani další síly tedy dle této představy nevycházejí ze samotné hmoty, jak soudí dnešní věda, ale hmota naopak se soustředí kolem energetických center, jejichž rozložení ve vesmíru je v souladu s výše zmíněnými zákony chaosu a harmonie, ve kterých hrají klíčovou roli pojmy jako je zlatý řez, číselný soulad a podobně.

FOTO: Obraz fraktalu (pixabay)

 

Zezulka zde popsal i duchovní vizi, která mu umožnila pochopit strukturu Tvůrčího díla, dnes bychom řekli Časoprostoru složeného z nekonečného počtu z našeho omezeného lidského pohledu rozměrově „vyšších“ a „nižších“ vesmírů. Pochopil, že atomy ze kterých se skládá naše hmota, jsou hvězdné systémy nižšího vesmíru a zároveň náš sluneční systém je atomem vesmíru vyššího. Jinými slovy pochopil fraktální strukturu samotného časoprostoru. Krásnou názornou ukázkou této myšlenky je video znázorňující cestu do nitra hmoty.

FOTO: Obraz fraktalu (pixabay)

 

Jistě nyní zazní námitka. Makrosvět, ve kterém žijeme, je jiný, než mikrosvět světa atomů. Ano, ale pouze z pohledu vnějšího pozorovatele. Kdyby jsme se ocitli nyní v mikrosvětě, tak všechny prostorové a časové míry budeme vnímat stejně, jako v našem vesmíru. Je to podobné jako s astronautem, který nasedne do rakety a ta bude urychlena na rychlost blížící se rychlostí světla. Ač pozorovateli ze Země se bude zdát, že délkové, časové a hmotnostní míry se na kosmické lodi radikálně změnily, astronaut na své lodi žádné změny nepozná a nenaměří.

FOTO: Relativita (pixabay)

 

Jinými slovy. Neexistuje žádná absolutní rozměrová či časová míra. Vše co měříme je relativní a závislé na poloze a pohledu pozorovatele a volbě vztažné soustavy. Zvolíme-li si ve vesmíru jakýkoliv rozměrový či časový intervaly, tak jeho velikost bude vždy kolísat v intervalu od nuly po nekonečno bez ohledu na to, zda budeme měřit průměr galaxie nebo atomového jádra v závislosti na tom, kde provedeme měření. Zatímco my změříme životnost částice v urychlovači ve zlomku sekundy, v čase mikrosvěta uplynou třeba milióny let. Obdobně to bude s jinými veličinami, jako je elektrický náboj, hmotnost, hybnost či hustota hmoty a energie. Střed černé díry, ve kterém se z pohledu vnějšího pozorovatele nachází singularita, stav hmoty o nekonečně velké hustotě bude vnímán vesmírným cestovatelem prolétajícím skrz černou díru jako nekonečný, takřka prázdný prostor, úplně stejně, jak se jeví prázdný nám náš vlastní vesmír.

FOTO: Obraz fraktálu (pixabay)

 

Černá díra tak představuje mimo jiné gravitační čočku, která zakřiví prostor a čas do té míry, že propojí jednotlivé vesmírné sféry mezi sebou navzájem a umožní tak možná jednou v budoucnu cestování mezi různými vesmíry. Další pravděpodobně mnohem schůdnější možností kosmických cest jak mezi vesmíry, tak v rámci jednoho vesmíru, včetně cestování časem umožňují červí díry. Jejich existence je logická a zákonitá. V přírodě, kde existuje vše ve dvojnosti, musí vedle časoprostorového kontinua existovat i jeho protipól, narušení kontinua. A tak přirozené, či uměle stvořené červí díry představují jakési kosmické zkratky vedoucí skrze vyšší dimenzi, čtvrtý rozměr, někdy označovaný jako hyperprostor.

FOTO: Model červí díry (wikipedie) (Panzi)

 

My lidé jsme bytosti, které vnímají svět svými smysly třírozměrně a v postupu, v čase. Tím je naše poznání nedokonalé a omezené. V poznání mikrosvěta nám brání Heisenbergův princip neurčitosti. Einsteinova relativita nám brání v poznání všeho, co se pohybuje rychleji než světlo. Horizont událostí nám zase znemožňuje vidět do vesmíru dál než je vzdálenost cca 14 miliard světelných let, nebo se podívat do nitra černé díry.

FOTO: Vzdálené galaxie (wikipedie)

 

Je však možné i jiné vnímání reality, kdy padají veškerá tato omezení. Vede k němu ne technologický pokrok, ale pokročilá duchovní praxe. Je to pohled na svět z čtvrtého rozměru. Z dimenze označované mystiky jako nekonečno a věčnost, kde slovy fyzika zanikají všechny rozměrové a časové intervaly a vše minulé a budoucí je tady a teď. Zde přichází pochopení jednoty, jako zákonitý protipól dřívějšího vjemu rozděleného světa. Každý z nás je jen nepatrnou součástí jednoho z vesmíru, který je zase nepatrnou součástí nekonečného počtu vesmírů dalších. Zároveň všechny tyto vesmíry jsou nedílnou součástí každého z nás. Jinými slovy, co je vně, to je zároveň uvnitř, stejně jako co je nahoře, je zároveň i dole. Možná toto pochopení vedlo před 2000 lety jednoho z těch, kteří se rodí mezi lidmi, aby jím přinesli duchovní poznání-Ježíše ke slovům, jež jsou dnes součástí apokryfního Tomášova evangelia, popisujících stav vědomí jednoty všeho, jako cíle naší duchovní cesty.

Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole, a když to, co je mužské, a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí, když své oči budete mít na místě svých očí a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou, obraz místo obrazu – pak vejdete do království nebeského.

FOTO: Mobiův pásek- dvojrozměrný geometrický symbol jednoty a nekonečna s jednou hranou a jednou plochou (Wikipedie)

 

Tento článek se blíží k závěru. Chci zdůraznit, že se jedná o mou osobní úvahu, ve které jsem vyložil svou představu uspořádání vesmíru. Jejím cílem bylo mimo jiné poukázat na to, že vědecké a spirituální poznání se nevylučuje, právě naopak. Dokazují to i výroky čelných velikánů vědy jakým byli Einstein, Fermi, Heisenberga a dalších, kteří byli nejen velkými fyziky ale i velkými filozofy. K filozofům řadím i tři muže, jejichž knihy mi byli inspirací k sepsání této úvahy. Jde o knihu B. Mandelbrota „Fraktály“, knihu „Bytí“ Jozefa Zezulky a práci jeho žáka a mého duchovního učitele Tomáše Pfeiffera, vydanou letos pod názvem „Časoprostor“.

FOTO: Obraz fraktálu (pixabay)

 

Petr Bajnar

Jsem obyčejný člověk, který se zajímá o filozofii, vědu i o společenské dění.

 

Blog Petra Bajnara na iDNES: ODKAZ

Osobní stránky Petra Bajnara: ODKAZ

 

O autorovi:

Narodil jsem se roku 1971 v Ostravě. Vystudoval jsem nejdříve SPŠ hutní ve Frýdku-Místku a poté VŠB-TU Ostrava- obor Materiálové inženýrství. Řadu let jsem pracoval v průmyslové sféře. Nejdříve jako technolog v ŽD Bohumín a později jako Zkušební technik v Materiálovém výzkumu ve Vítkovicích.Od roku 2007 působím ve školství. Nejdříve jako učitel odborných předmětů na SPŠ ve Frýdku-Místku a poté jako učitel předmětu ZPV a Ekologie na OA a Hotelové škole v Havířově.

Jsem svobodný a bydlím v krásném podhůří Beskyd ve Frýdlantě nad Ostravicí.

Ve volném čase se rád toulám přírodou : pěšky, na kole či v zimě na běžkách.  Rád také cestuji. Měl jsem možnost navštívit řadu zemí Evropy a rovněž Izrael a Srí Lanku. Vybrané fotografie z mých cest můžete spatřit především v sekci propojený svět ODKAZ

Hlavním zájmem od dětství bylo pro mě poznávání světa.  Nikdy jsem ničím zvlášť nevynikal, na škole jsem měl jen průměrný prospěch trojkaře. Přesto se pro mně jako dítěti  žáden dárek nevyrovnal dárku v podobě naučné knihy. Chudáci rodiče mi jednou museli pořídit hvězdářský dalekohled, jindy pak mikroskop a nebo v antikvariátu zakoupit deset  osmisetstránkových dílů Dějin světa. A tak v mém dětství ve volném čase fotbal a jiné hry ze spolužáky se střídaly s hodinami věnovanými hledáním odpovědí nad otázkami fungováni přírody a světa.

Když mi bylo 18 let padl komunistický režim který nedovolil publikovat prakticky nic co by odporovalo vládnoucí materialistické ideologii. Začali vycházet různé duchovní knihy  a já při přemýšlení nad jejich obsahem postupně pochopil, že k poznání pravdy nestačí jen použití 5 smyslů a opustil jsem svůj dosud materialistický světonázor. Začal jsem cvičit jógu a hledat pravdu o světě  ve svém nitru. Přestal jsem pít alkohol. Pochopením principu neubližování, který je v základu každé hodnotné duchovní nauky jsem se stal vegetariánem.

V roce 1994 začala vysílat TV Nova  pořad Seance který jsem pravidelně sledoval. Biotronik Tomáš Pfeiffer v něm léčebně působil přes televizní obrazovku a zároveň i odpovídal  na dotazy posluchačů. Začal jsem navštěvovat jeho přednášky, které se stále pravidelně konají v rámci Duchovní univerzity Bytí  a studovat životní filozofii BYTÍ vytvořenou jeho učitelem a zakladatelem biotroniky Josefem Zezulkou. Objevil jsem v ní to co jsem dříve nenašel v žádném jiném duchovním směru- celistvost. Jasně a logicky odpovídala na každou základní filozofickou otázku kterou jsem si kladl ať již se jednalo o vznik vesmíru, zákony osudu, vývoje bytosti či smyslu života. Cesta Zezulkova ovlivnila nejen mé životní názory.Díky Zezulkovi jsem  si uvědomil, že mnohé věci jsou jinak než jsem si dosud myslel. Že smyslem života není být jen šťastný, ale sloužit celku.  Že cesta vývoje je cestou spojení rozumu a citu. Že člověk  nemá jen věřit a upadat do dogmatu, ale být kritický a přijmout až to co důkladně promyslí.  Vím , že jsem zatím stále jen na samém začátku této cesty, cesty která je největším dobrodružstvím života i tím nejkrásnějším co v životě může být- objevování úžasné harmonie a krásy světa.

Petr Bajnar

 

Klikněte si na rubriku, do které se chcete podívat:


Záhady

UFO

Duchové

Yetti, bigfoot

Pterosauři

Djatlov

Vodní příšery

Tasmánský tygr

Ještěři

Kruhy v obilí

HUM

Cestování v čase

Zajímavá věda

Optické klamy

Písničky

Burian

Hlavolamy

Novinky

Můžete se ponořit ještě hlouběji do archivu:


Kuriozity
Skryta 
Komiksy

Rychlé šípy

Štika

Co
Kreslene vtipy 
Co
Svět z výšky Legendární reklamy Děs, běs, katastrofy tipy Finty Jak se vyrábí Zpevak autotrpaslici Zajímavosti o Chorvatsku Skládání bankovek 
Marže

Povídky

Extra

A třeba i ještě hlouběji, kde jsou skryté rubriky Zahady.info:


Skutečná pravda

Eugenika

Svět bez lidí

Chemtrails

Islám

Šifra

Luiz Antonio

Sprostí klasikové
Sex

Zahady.info
Zahady.info

Zahady.info: Záhady, zajímavosti, věda, historie, dobrodružství…

You must be logged in to post a comment Login